Rozhovory

Rozhovor s Denisem Andrejevičem Parfenovem, poslancem Státní dumy za KPRF, Vedoucím tajemníkem Městského výboru KPRF v Moskvě

Poprvé jsme se setkali v Praze 6 Bubenči na náměstí Interbrigády u pomníku se sochou maršála I. S. Koněva. Denis Andrejevič přijel autem přímo z pražského letiště a hned spolu se zástupci pražského městského výboru KSČM položil velkou kytici květů k úpatí bronzové, sochy v nadživotní velikosti velkého vojevůdce a osvoboditele Rudé armády maršála Ivana Stěpanoviče Koněva. Od samého počátku vzbuzoval mé sympatie. Jen jsme se navzájem představili, v té době jsem zastupoval deník Haló noviny. To byl pro mě impuls, abych jeho politickou činnost sledoval i nadále. Usoudil jsem, že je jedním z mála, kdo uvažuje konstruktivně, kdo dělá správné politické kroky, i když nejsou populární, a především jsem viděl, že vždy mluví z pozice obyčejných lidí, proletariátu a dělníků. A tak nadešel čas na rozhovor.

Řekněte mi, prosím, jaká je nyní politika vaší strany, KPRF, v Rusku? Jaké jsou nyní vaše krátkodobé cíle, co je hlavním tématem a tak dále? Komunistická strana Ruské federace je velmi důležitou opoziční stranou ve Státní dumě? 

Prosazujeme naši linii, která se zásadně liší od linie vládnoucího režimu. Náš program zahrnuje změnu samotných základů existence společnosti. Jestliže je nyní Rusko kapitalistickým státem s určitými ambicemi na mezinárodní scéně, ale je naše linie jiná. Vycházíme z toho, že kapitalistické základy společnosti musí být nahrazeny socialistickými, sociálně orientovanými. Domníváme se, že hlavní otázkou ekonomiky je otázka vlastnictví, protože nyní u nás převládá soukromé vlastnictví, vládne státně-monopolní kapitalismus. Samozřejmě by mělo existovat státní a kolektivní vlastnictví a mělo by být spravováno podle přísného plánu, nikoli na základě tržních vztahů.

Je naprosto jasné, že na tomto novém ekonomickém základě, který podporujeme, musí být vytvořeny zcela jiné nadstavbové instituce. Jiné musí být fungování státního mechanismu, jiná musí být sociální a kulturní sféra atd. To je náš hlavní rozpor se současnou vládou, protože ta nechce nic měnit. Docela jim vyhovuje oligarchický kapitalismus, který vznikl v důsledku rozpadu Sovětského svazu a odmítnutí socialistického systému. Jsou také spokojeni s tím, co vedení země dělá nyní. Pokoušejí se o drobné změny, ale jen tak, aby se nic zásadního nezměnilo. Ano, některé věci se zlepšují, a to je těžké popřít.

V poslední době se zlepšil daňový systém a část našich návrhů, které jsme pěstovali bůhví kolik let, že potřebujeme progresivní daň, byla konečně zohledněna. Ano, částečně se to promítlo do vládní politiky, bylo učiněno několik kroků, ale stále to má jen velmi omezený efekt. Podle našeho názoru to nestačí, a i když naše návrhy našly určitý odraz ve vládní politice, nemůžeme se u toho zastavit. Musíme situaci velmi vážně změnit, změnit dále a mnohem důkladněji. Ve stručnosti to vypadá následovně.

Nedávno jste inicioval shromáždění v Centru Borise Jelcina. Jaký byl účel tohoto shromáždění? 

Nejprve malá odbočka. Faktem je, že zhruba od začátku kovidové éry nemůžete v Rusku pořádat mítinky. Nejprve byla pod záminkou boje proti koronaviru zavedena omezení, která znemožnila pořádání masových akcí. Pak se úřadům zdálo velmi výhodné, že mohou potlačit jakoukoli společenskou a politickou aktivitu. A nyní, pod záminkou tíživé situace, se zavádějí omezení pro pořádání masových společensko-politických akcí atd. To vše samozřejmě vypadá poněkud kuriózně, zvláště když provládní shromáždění jsou skutečně povolena, konají se, a pokud chcete uspořádat akci na podporu například prezidenta, pravděpodobně nenarazíte na žádné překážky.

Zároveň na každém opozičním shromáždění, kde se objeví nějaké námitky proti politice současné vlády, okamžitě dostáváme dekret od moskevského starosty, který již zrušil všechna omezení kromě jednoho. - na pořádání masových akcí. To vše pod stejnou záminkou údajně řádícího koronaviru. To znamená, že to, co jste řekl, přísně vzato není shromáždění, ale setkání s poslanci, a to je bohužel jediná forma, která ještě umožňuje lidem se nějak shromáždit, podívat se na sebe, vyjádřit názor a zorganizovat alespoň nějakou formu kolektivní akce na ulici. Protože jinak než formou setkání s poslancem nebo poslanci se na ulici k nějakému politickému tématu prakticky nedá sejít. To nám umožňuje pouze status poslance, a to ne jakéhokoli poslance, ne obecního nebo městského poslance, ale status poslance Státní dumy. A skutečně, takové setkání jsme uspořádali na místě, kde plánují otevřít pobočku Jelcinova centra v Moskvě.

Samotné Jelcinovo centrum se nachází ve městě Jekatěrinburg, dříve Sverdlovsk (Jelcin se tam narodil). Byl tam otevřen obrovský komplex, který stál státní pokladnu obrovskou částku - více než 7 miliard rublů. Jedná se o Centrum Borise Jelcina. Je tam velmi rozsáhlá expozice, je tam mnoho výstav a většina z nich je dost tendenční, jednostranná. Obecným leitmotivem je, že Rusko žilo tisíc let v temnotě, v bezpráví, naše historie byla velmi temná, všechno v ní bylo špatné, v carské části, v sovětském období vůbec, nic nebylo podle nich horší než sovětské období. Ale s příchodem demokracie, kapitalismu, s příchodem Borise Jelcina údajně začala nová stránka našich dějin, údajně začala převládat svoboda, demokracie a tak dále.

To je všechno velmi jednostranné a naše strana tam ve Sverdlovsku aktivně bojuje za to, aby se Jelcinovo centrum zavřelo a přebudovalo na nějaké jiné, užitečnější využití, na cokoli: na palác tvůrčího umění pro mladé lidi, na sociální zařízení, řekněme, jakákoli jiná funkce by byla lepší než to, co máme teď. Ale bohužel úřady nejenže ho nechtějí zavřít, ale chtějí otevřít pobočku v Moskvě, v bývalé šlechtické rezidenci, je to taková krásná, dobrá budova, teď se restauruje, a my s těmito plány nesouhlasíme, myslíme si, že to rozhodně není památka, která by měla být zvěčněna, protože Jelcinova éra je především érou zrady, zničení naší moci, smrti naší země. Takže jsme absolvovali několik takových schůzek a zdá se, že došlo k určitému pokroku, teď už se nemluví o tom, že by této pobočce Jelcinova centra dali celý majetek, začínají nás přesvědčovat, že to bude nějaká malá místnost s několika exponáty, nějaká malá galerie a tak dále.

Na jednu stranu asi není špatné, že na něj nepostaví celou budovu, ale jen její malou část, ale zase s tím pořád nesouhlasíme, protože Jelcin je jednoznačně velmi negativní postava našich dějin, drtivá většina našich občanů je k němu velmi skeptická, a dokonce ani ti, kteří ho kdysi volili, už tuto postavu nepodporují, takže tady je lidové mínění na naší straně, ale úřady pokračují ve své linii a od svých plánů zatím neupustily, takže to je předmětem další konfrontace.

Ano, pokud se nemýlím, měl jste také projev ve Státní dumě o ruském filozofovi Iljinovi. Váš projev byl v podstatě proti podněcování fašismu. Můžete se k tomu vyjádřit, co bylo obsahem vašeho projevu? 

Protože na jaře letošního roku došlo na jedné z poměrně velkých ruských univerzit ke skandálu. Vedení se rozhodlo vytvořit v rámci této univerzity takovou instituci jako vyšší politickou školu, což samo o sobě není špatné, ale rozhodli se dát této instituci jméno filozofa Ivana Alexandroviče Iljina. To je velmi odiózní postava ruských dějin, dějin ruské filozofie. Obecně vycházel z poměrně radikálních bělogvardějských pozic, vyznačoval se militantním, nesmiřitelným a totálním antibolševismem, byl kategorickým odpůrcem komunistických idejí, v zásadě byl pro třídní společnost.

A když se podíváme na jeho návrh, jak by podle něj měl být uspořádán ruský stát po pádu bolševismu, a on celý život žil se snem, že sovětská moc konečně skončí, vidíme tam názor, že by se měl udělat systém omezený v právech, jakási buržoazní demokracie, ale ne pro všechny. A zkrátka, demokracií to lze nazvat velmi podmíněně, přísně vzato, byl pro jakousi umírněnou fašistickou, frankistickou diktaturu. A samozřejmě, když se rozhodli pojmenovat po takové osobnosti katedru na významné univerzitě, no, vyvolalo to značné pobouření mezi studentskou a učitelskou obcí.

Bohužel to není poprvé, co se v Rusku objevily pokusy zvěčnit památku různých odiózních či mírně řečeno kontroverzních postav: V Petrohradě se kdysi pokusili obnovit pamětní desku Mannerheimovi, v Rostovské oblasti je pomník kozáckému atamanovi velmi podobnému atamanovi Krasnovovi, který sloužil nacistům, a tak dále - příkladů je mnoho, jsou to jen ojedinělé dotáčky, a proto, když se toho chopili, žádný z těchto případů neměl tak velký ohlas jako příběh Iljina.

A to, že se tam dostala na velmi vysokou úroveň a že se k ní vyjádřila řada významných státníků, počínaje Volodinem, předsedou Státní dumy, prezidentským mluvčím Peskovem a řadou dalších, obecně svědčí o tom, že se tato otázka dostala takříkajíc na zcela novou úroveň, což dříve nebylo. V souladu s tím byla naše strana samozřejmě na straně těch, kteří se stavěli proti tomu, aby toto centrum bylo pojmenováno po Ivanu Alexandroviči Iljinovi. Byla tam řada poslaneckých otázek z mé strany a ze strany našich kolegů, zejména Vladimíra Isakova, našeho poslance, který stojí v čele mládežnického hnutí (Komsomolu). Musím říct, že můj projev ve Státní dumě samozřejmě vyvolal u představitelů moci doslova velké pálení žáhy, začali mě všemožně kritizovat a odsuzovat, ale obsahově a argumentačně nemohli nic odpovědět, protože Iljinovy profašistické názory jsou naprosto zřejmé, s tím se prostě nedá polemizovat, no, v žádném případě, a od našich oponentů jsme v této věci nikdy neslyšeli žádné vážné argumenty.

Tato historka vlastně pokračuje v souvislosti s tím, že rektor Ruské státní humanitní univerzity, rektor Bezborodov, nakonec opustil svou funkci, je vlastně vyhozen, ale zatím toto centrum nebylo přejmenováno, to znamená, že stále nese Iljinovo jméno. Samozřejmě, že v té či oné podobě bude boj v tomto ohledu pokračovat, ale další věc, která je důležitá, je, že v souvislosti s Iljinovým příběhem se vytvořil velmi široký okruh lidí, představitelů studentstva, kteří zaujímají antifašistické postoje, to znamená, dříve to nebylo tak patrné, ale na pozadí tohoto příběhu se na mnoha univerzitách začaly samoorganizací objevovat skupiny mladých lidí, kteří se zapojili do kampaně proti zvěčňování Iljinovy památky a zaujali tyto antifašistické postoje.

No, samozřejmě, určitá etapa tohoto boje už pominula, příběh Iljina poněkud ustoupil do pozadí, ale ty iniciativní skupiny antifašistického přesvědčení, ty nezmizely, mimochodem, v této místnosti, kde se teď nacházíme, v tomto sále, proběhla konference zástupců takovýchto iniciativních studentských skupin, antifašistická konference, na které bylo konstatováno, že budou pokračovat ve své antifašistické práci a že bude širší než jen boj proti Iljinovu centru, bude se týkat i sociálních aspektů, zejména boje například za zvýšení mezd studentů a studentek Iljinova centra.

Podle mého názoru to byla dobrá iniciativa, kterou jsme jako strana podpořili. Důležité je, že tuto kampaň na plénu ústředního výboru podpořil i předseda naší strany Gennadij Andrejevič Zjuganov. Ten naprosto jednoznačně a dost ostře hodnotil Ivana Iljina, vlastně ho označil za jednoho z ideologů fašismu, takže si myslím, že jsme udělali naprosto správnou věc, a hlavně jsme byli důslední, vystupovali jsme z komunistických a antifašistických pozic. Proto je to takový důležitý příběh, zejména na pozadí toho, že Rusko je teď zapojeno do speciální vojenské operace a jedním z hesel je boj proti ukrajinskému nacismu, který objektivně existuje a obecně jsme se s ním mnohokrát setkali, a na tomto pozadí samozřejmě vypadá velmi podivně, mírně řečeno, že v samotném Rusku se někdo snaží glorifikovat fašistické postavy.

Otázka týkající se antifašismu. Ministerstvo obrany Ukrajiny vyslalo na turné po Evropě, v takovém divadelním formátu, prapor Azov, aby indoktrinovali společnost v Evropě, že jsou už jen opravdu elitní armádní jednotkou. Váš pohled na tyto procesy, jako je současný fašismus v Evropě? 

Na nedávné výročí narození Vladimíra Iljiče Lenina se v Minsku konalo mezinárodní antifašistické fórum, které iniciovala naše strana, a byli tam zástupci celé řady evropských, levicových, komunistických a dělnických stran i bývalého SSSR. Takže v závěrečné rezoluci tohoto fóra byla mimo jiné teze, že západní demokracie se vlastně zvrhly v autokracie. To znamená, že buržoazní demokracie, která byla jakousi vizitkou západního světa, kde při zachování všech ostatních podmínek byly skutečně přítomny určité prvky svobody, je dávno pryč.

Na Západě už dávno existuje poměrně přísná cenzura, vidíme, že jsou obrovské problémy se svobodou médií, vidíme, že buržoazní demokracie se stále více ukazuje v celé své kráse a že, jak opět říkali klasikové marxismu, demokracie je jen pro ty, kteří mají kapitál, a všichni ostatní jsou nuceni hrát roli etatistů nebo se ocitají v nějakém závislém postavení. A vidíme, že prvky fašismu v politických režimech jsou stále rozšířenější. Ty rysy, které jsou obvykle zdůrazňovány ve fašistických režimech, se stále častěji objevují ve Spojených státech a v mnoha zemích, zejména v západní Evropě. To je samozřejmě velmi znepokojivý trend, protože si uvědomujeme, že svého času, ve 30. letech 20. století, se fašismus na Západě nevynořil z ničeho a v mnoha zemích se fašisté skutečně dostali k moci legálně nebo pololegálně.

To znamená, že Evropa bohužel zažila, že se k moci dostali fašisté, a značná část obyvatelstva se s tím pak smířila. Nezapomínejme na to a pamatujme, že to stále ponechává této ideologii určitou půdu. Protože všude, kde je kapitalismus, zejména kapitalismus ve své imperialistické fázi, je živná půda pro fašismus a hrozba fašizace režimů je velmi reálná. Na tomto pozadí bohužel nepřekvapuje, že mnohé vládnoucí kruhy evropských zemí podpořily Ukrajinu, kde se k moci dostali lidé otevřeně šovinistického, radikálně nacionalistického přesvědčení, pro něž fašismus nejenže není bezpodmínečným zlem, ale kteří o něm hovoří jako o něčem nejen přípustném, ale dokonce zcela možném a správném.

Vidíme, že určitá část armády na Ukrajině skutečně bojuje pod nacistickými prapory, právě ten prapor, který jste zmínil, prapor Azov, který je mimochodem v Rusku považován za teroristickou organizaci, jejíž symboly a vše ostatní je zakázáno. Takže zvídavý člověk, který nebude líný jít na internet a zadat do vyhledávače několik symbolů, velmi snadno najde obrovské množství fotografií, na nichž jsou vojáci tohoto praporu vyobrazeni s vlajkami Třetí říše, se symboly SS, s nejrůznějšími transformovanými podobami nacistických symbolů, od rotundy až po nejrůznější runy. Skutečnost, že tato veřejnost je fašistická a že nacistické názory jsou pro ni normou, je zcela zřejmá.

Jinými slovy, jedná se o velmi specifickou nacionalistickou ozbrojenou formaci vytvořenou s přímou podporou ukrajinského státu a oligarchie, která za ní stojí. To, že se teď snaží tohoto černého fašistického psa nějak očistit a ukázat, že to prý nejsou tak špatní lidé, a nějak je dokonce tahají po Evropě, to jenom ukazuje, jak hluboko morálně klesli nejenom ve vládnoucích kruzích samotné Ukrajiny, ale jak hluboko klesla evropská elita, která s tím souhlasí, která to schvaluje. Pro nás je to samozřejmě nesmírně politováníhodné, protože se domníváme, že Evropa je určitě jedním ze světových center ve smyslu sociálně-kulturním.

Evropa dala světu hodně a to, že nyní opět sklouzává do tohoto fašistického bahna, jí nejen nepřidává na kráse, ale vytváří i velké nebezpečí, protože fašismus v našem pojetí je militantní kapitalismus a fašizace politických režimů na Západě je jedním z faktorů, které mohou přiblížit novou velkou válku nejen v Evropě, ale v celém světě. Bohužel jsme nyní nuceni konstatovat, že kapitalistický svět se podle všeho posunul z relativně mírové fáze své existence do fáze relativně nemírové, mezinárodní napětí prudce vzrostlo a mnozí lidé již hovoří o tom, že třetí světová válka, včetně války s použitím jaderných zbraní, není daleko; představuje velké nebezpečí a je třeba jí zabránit.

Již dříve jste se zmínil o speciální vojenské operaci (SMO). KPRF byla iniciátorem uznání DNR a LNR ve Státní dumě. Jak tento proces probíhal? 

Když na Ukrajině došlo ke státnímu převratu a začaly události, které se později staly známými jako "ruské jaro", obyvatelé Krymu tuto novou moc v Kyjevě nepřijali. Obyvatelé Krymu se proti tomu postavili a vyjádřili přání být společně s Ruskem. Vítali jsme návrat Krymu do jeho rodného přístavu, ale na rozdíl od ruských úřadů jsme byli pro to, aby se podle podobného scénáře vrátila Rusku i původní ruská území Doněcké a Luhanské lidové republiky. Dovolte mi připomenout, že na to mnozí stále zapomínají, ale Donbas byl průmyslovým srdcem ruského impéria, a dokonce existuje plakát z doby Velké říjnové socialistické revoluce "Donbas - srdce Ruska", kde je vyobrazen jako srdce pumpující cévy ekonomiky, a z něj vedou spoje do všech částí evropské části Ruska.

To je naše dlouhá historie a není náhodou, že naprostá většina tamního obyvatelstva je ruská, rusky mluvící. A vlastně když se následně rozhodlo o změně administrativních hranic Donbasu, když byl připojen k Ukrajině, sovětské orgány mimo jiné řešily problém posílení této proletářské složky mezi obyvatelstvem Ukrajiny, protože ta zůstala převážně agrární zemí. A bez proletářského Donbasu by bylo mnohem obtížnější sjednotit zájmy ruského proletariátu a ukrajinského rolnictva. Ale tato administrativní změna se bohužel po dlouhé době odrazila v této složité situaci, kdy Sovětský svaz již přestal existovat, a tato území zůstala připojena k Ukrajině, tedy zůstala jako území jiného státu. Ruské obyvatelstvo se však nikam nevzdálilo a obecně, stejně jako na Krymu, byla drtivá většina přirozeně etnicky ruská a tíhla k Rusku, no, ze zcela objektivních důvodů.

Vy jste byli jedni z prvních, vaše strana, KPRF, pokud se nemýlím, posílala humanitární pomoc? Ano, protože když tam začaly nepokoje a povstání lidu proti profašistické, nacistické, nové ukrajinské vládě, byli jsme skutečně první, naše strana byla první, která podpořila rozhořčení lidu. Mysleli jsme si, že je naprosto správné, když tyto regiony získají nezávislost na Ukrajině, a od samého začátku jsme byli pro tento scénář, věřili jsme, že právo lidí na sebeurčení není zrušeno a že lidé v Doněcké a Luhanské lidové republice budou mít plné právo získat nezávislost a oddělit se od Ukrajiny.

Bohužel tento postoj tehdy nenašel aktivní podporu ruských úřadů a institucí. Navíc je dnes již jasné, a to obecně není žádným tajemstvím a hovoří o tom i nejvyšší představitelé státu, že minské dohody byly ve skutečnosti pokusem o navrácení těchto území Ukrajině, tedy o jejich zatlačení zpět do náruče nových ukrajinských orgánů. Přitom ostřelování Doněcka a Luhanska neustalo, došlo k poměrně velkým ztrátám na životech a po celou dobu naše strana nejenže nadále důsledně bránila nezávislost DNR a LNR právě z těchto pozic, ale poskytovala i velkou humanitární pomoc.

Nejsme vládnoucí strana, nemáme tak velké prostředky, ale přesto jsme s využitím našich konexí, s využitím vlasteneckého nadšení našich občanů shromáždili humanitární pomoc, potraviny, léky, oblečení, učebnice v ruštině, mnoho a mnoho dalšího. Posíláme ji pravidelně už mnoho let, zrovna nedávno tam jel 127. humanitární konvoj naší strany. Musím vám říct, a nechci se chlubit, ale v určité fázi, v letech 2014-2015, jsme byli vlastně jediní, kdo podporoval Donbas, a naše humanitární pomoc byla pro lidi a obránce Donbasu velmi důležitým faktorem. Když byla blokáda ze strany ukrajinského režimu, když bylo nejintenzivnější ostřelování, když byla velmi těžká humanitární situace, včetně přerušení dodávek potravin, důchodů, sociálních dávek a léků, v určité fázi to byl příspěvek naší strany, který pomohl zajistit humanitární pomoc obyvatelům a obráncům Donbasu poměrně významně. Mnoho lidí jsme prostě zachránili před hladomorem. To je tedy náš principiální postoj, vždy jsme byli pro integrační procesy v postsovětském prostoru, protože jsme od samého počátku považovali rozpad Sovětského svazu za naprosto nespravedlivý a navíc nezákonný. Koneckonců víte, že svého času se o zachování SSSR v této otázce konalo referendum - tehdy většina lidí řekla "Ano!" Svazu.

Před několika dny izraelský ministr financí Becal'el Smotrič řekl: "Blokování humanitární pomoci do pásma Gazy může být 'morální a ospravedlnitelné', i když to povede ke smrti dvou milionů civilistů, kteří zemřou hlady." Jde o výrok politika, izraelského ministra, zastupujícího zemi, která v minulém století zažila fašistickou genocidu a holocaust. Můžete se k tomu vyjádřit?

Ve skutečnosti samozřejmě vypadá, mírně řečeno, děsivě, když představitelé židovského státu mluví z tak radikálně nacionalistických a, jak se ukazuje, vlastně částečně i s fašistickými metodami vedení a politického boje solidárních pozic. Bohužel proti fašismu není očkování v nikom.

Opět na Západě, když vypukl konflikt na Ukrajině, došlo i na informační vhození teze, že Zelenskij je Žid. To znamená, že podle tohoto narativu nemůže být na Ukrajině fašismus, ale upřímně řečeno, těžko si představit hloupější názor. V tomto smyslu nelze než odsoudit velmi tvrdý a radikální postoj izraelského vedení vůči palestinskému obyvatelstvu a chci připomenout, že od dob Sovětského svazu zůstává naše stanovisko obecně neústupné: Palestinci mají plné právo na vytvoření palestinského státu a že metody, jimiž Izrael provádí tzv. dobývání životního prostoru, jsou naprosto nespravedlivé, svou povahou se příliš neliší od fašismu a v tomto smyslu je boj proti radikálnímu sionismu, který je jedinou cestou boje proti fašismu.

Nemyslím si, že se prohřešuji proti pravdě, když říkám, že sionistické kruhy, které dnes vedou židovský stát, vycházejí z těchto radikálních pozic, a proto je dění v Palestině samozřejmě humanitární katastrofou. Prostě ničí tamní obyvatelstvo nejrůznějšími metodami, od čistě vojenského bombardování až po blokády, omezování dodávek potravin a léků. To vše vypadá jednoduše zrůdně a neméně zrůdná je i skutečnost, že mnozí západní představitelé před tím zavírají oči a provádějí velmi obludnou politiku. Snaží se například v souvislosti se speciální vojenskou operací na Ukrajině vykreslovat Rusko v těch nejčernějších démonických barvách, plivat a očerňovat vše, co se tam děje, a přitom se na území Izraele odehrávají události spojené s palestinským obyvatelstvem, přičemž situace je tam tisíckrát horší a dokonce kvalitativně zcela odlišná.

Rusko si neklade za úkol něco udělat s tamním ukrajinským obyvatelstvem, spíše naopak, i když to tam není vždy jednoduché, ale stále se předpokládá, že ukrajinský lid není v žádném případě nepřítelem ruského lidu, že sám ukrajinský lid je v mnoha ohledech oklamanou obětí fašistických zločinců. Izrael má zásadně odlišnou politiku, chce se vlastně jednoduše zbavit obyvatelstva, které si znepřátelil a obecně potlačil a mučil těmi nejbrutálnějšími metodami. Vedoucí představitelé Evropské unie a Spojených států však jednají v souladu s dvojí morálkou a pokrytectvím: pro ně je to Rusko a pouze Rusko, kdo páchá hrůzy, a před zásadně odlišnou, mnohem závažnější a horší politikou Izraele vůči Palestincům prostě zavírají oči.

Politická situace v Izraeli není jednoduchá. Sionismus jako hlavní politický proud má přirozeně několik podtypů. Existují jeho relativně mírumilovné formy, mnozí dokonce tvrdí, že jde jen o hnutí za návrat Židů do Izraele, ale existují i radikální formy sionismu, které se obecně jen málo liší od fašismu v pravém slova smyslu. Naše strana, CPRF, toto vše chápe, naše sympatie jsou samozřejmě na straně palestinského lidu. Ačkoli v izraelské společnosti existují zdravé síly, například místní komunistická strana také vystupuje z třídních pozic a obecně odsuzuje militaristické kruhy izraelského státu a je nakloněna usmíření mezi národy.

Roman Blaško

Od toho, jak se zachová a co dohodne Čína, se budou dále odvíjet celosvětové procesy ve všech sférách

Rozhovor s generálním tajemníkem Komunistické strany Československa Romanem Blaškem

Na pozvání prezidenta Francouzské republiky Emmanuela Macrona, prezidenta Srbské republiky Aleksandara Vučiće a maďarského prezidenta Tamáse Sulyoka a premiéra Viktora Orbána uskuteční čínský prezident Xi Jinping od 5. do 10. května státní návštěvy tří výše uvedených zemí. Jaký význam tomu přikládáte?

Je to velmi mimořádná událost. Jednak je třeba říci, že čínský prezident a generální tajemník Komunistické strany Číny Xi Jinping často na pracovní návštěvy nevyráží. Jednak to jeho postavení v globální politice a ekonomice určuje, pak také Čína velmi striktně dodržuje politiku nevměšování a maximální možné neutrality tam, kde je nějaké napětí a nakonec především má plno práce, co se týká také vnitřní politiky. Je to přece jen země s 1,4 miliardy lidí. A kdo zná pravidla politických procesů, ví, že tady se udrží hlavně ten, kdo tyto pravidla udržuje a Čína se stala centrem koncentrace řízení světa a bere to nesmírně odpovědně, na rozdíl od Spojených států, které skončili, co se této role týká.

Francie tak teď má roli jakéhosi hegemona v Evropě a Evropské unii, také prezident Francie Emanuel Macron byl před několika měsíci v Číně a byl přijat na snad nejvyšší úrovni. A teď se to očekává od Francie při přijetí prezidenta Číny Xi Jinpinga. Tady se bude jednat na globální úrovni. Macron nedávno na svých stránkách prohlásil, že některé klíčové nadnárodní společnosti jsou nadále v přátelských vztazích s Francii a myslím, že o to tady jde. Čína má klíč od řízení globální ekonomiky a chce načasovat a rozfázovat, kdy, komu, ve který čas a jak moc bude otvírat dveře do této sféry v návaznosti na svůj koncept. Protože od toho, jak se zachová a co dohodne Čína, se budou dále odvíjet celosvětové procesy ve všech sférách. Takže co se týká Francie velmi významná návštěva.

Co se týká Maďarska a Srbska, Čína jednak do obou zemí opravdu hodně investovala, ale také obě země pod vedením zmiňovaných politiků velice ukázaly schopnost zdatně garantovat tyto čínské investice. Také jejich znalost globálního řízení je na vysoké úrovni na rozdíl od politiků Evropské unie, kteří nejsou schopni nejen myslet, ale hlavně provádět globální politiku. Bohužel pro nás, jelikož Česká republika se měla stát vstupní branou do projektu Pásmo a cesta formátu 16 + 1, to znamená, že Česká republika mohla kontrolovat všechny strategické projekty v tomto pásmu.

Jenže Čína čekat nemůže a naše vláda, která se podvodem dostala k moci (protože si upravili zákon tak, aby byli maximálně zvýhodněni v parlamentních volbách a tak marginální strany utvořili zákonnou možnost koalice, což dříve nebylo možné) vede protičínskou politiku. Svědčí o tom například vyřazení z tendru na dostavbu jaderné elektrárny v Dukovanech. Politika vlády ČR není pronárodní a pročeská, ale výhradně proamerická. Nevím, kde berou tu drzost, že nám tvrdí pravý opak. Mluvím o tom proto, že jsme se tímto připravili o obrovské příležitosti v ekonomice a také posílení státní suverenity naší země. Doufám, že na viníky bude v budoucnu nejen poukázáno.

Návštěva Srbska datumově souvisí s 25. výročím amerického úderu na čínskou ambasádu v Bělehradě – to asi není náhoda…

Rozhodně to náhoda není, ano i tohle bude významným připomenutím a vzájemnou uctivou podporou obou zemí. Čína není a nikdy nebyla země, která by války vyvolávala, naopak má primární status neutrality, aby mohla sehrát v konfliktech svou parlamentární roli. Opravdu, kdo byl v poslední době v Bělehradě, musel vidět tu obrovskou výstavbu přímo v centru Bělehradu, na druhé straně má USA snahu v Srbsku rozpoutat konflikt. Čína si chce své investice ochránit a Srbsko svou přítomností politický posílí z globální úrovně. Oboustranné výhody, to je skutečná politika Číny. Kdo to nevidí nebo nechce vidět, je dlouhodobě ztracen.

Důvod návštěvy však není jen pietní, za zásadní je nutno ji považovat zejména v kontextu dnešního mezinárodně politického a ekonomického vývoje. Srbsko totiž bylo pozváno k účasti na summitu BRICS v Kazani v roce 2024. Očekáváte možnou nabídku vstupu Srbska do BRICS?

Jak jsem už uvedl, Srbsko tímto de facto velmi posílí, takže má odpověď zní ANO! Do skupiny BRICS chce vstoupit řada zemí, zejména státy tzv. globálního Jihu a hlavně africké, které byly opravdu drsně drancovány Západem. Dodnes si z řady států dělá "divoký Klondajk" bez minimálního ohledu na životní podmínky původních obyvatel. A opět Čína a Ruská federace nabízí pomocnou ruku, jelikož se chce rozvíjet a ne stagnovat. Bez rozvoje a harmonizace společnosti nelze dnes dlouhodobě fungovat. Srbsko stejně jako Maďarsko si slibují další investice, technologie, politickou podporu v oblasti technologií vojenských, což jim dá větší nezávislost, od Ruska také strategické suroviny a vzájemný intenzivní obchod. Tohle všechno jsme mohli mít také, nebýt těch apologetů USA a Západu, co jsou v současnosti u moci. Věřím ale, že není všem dnům konec a jednou se budou naše děti chodit dívat na vzácnou pandu do pražské ZOO.

Viktor Orbán se domnívá, že EU ve své současné podobě je neživotaschopná. Také v Maďarsku se tedy očekává jednání o vstupu do BRICS. Co by to mohlo znamenat pro zbylé země Visegrádské čtyřky? Třeba v ČR moc stran o vstupu do BRICS nemluví…

Ano, BRICS je prostě alternativa, která dříve jednoduše velmi chyběla, a kdo má zdravý rozum, obrací se na BRICS, nechce se cyklit na místě a nerozvíjet, spíš naopak prožívat krizi v různých sférách, stejně jako to prožívá dnes USA a Západ. Americký prezident sice prohlásil pravdivě, že v USA zažívají pomalý hospodářský vzestup, ale platíme to my a kasíruje nás Evropská unie.

Navíc USA se daří hospodářsky hlavně jen v určitých sférách, například vojenskoprůmyslovém komplexu. Vzhledem k tomu, že se mění vojenské strategie a dnešní válka se stává především válkou technologickou, musel Západ vyprázdnit sklady, aby je mohl doplnit novými technologiemi. Jak se říká, bohužel, nebo bohudík, nebyl Západ připraven na konflikt na Ukrajině i jinde tak dokonale, jak se domníval.

Musím říci, že je tu ještě jedna velmi významná organizace, podle mého ještě významnější a tím je ŠOS - Šanghajská organizace spolupráce. Ta zahrnuje nejen ekonomiku, ale i rozvoj spolupráce ve vojenské oblasti. Tím si zabezpečuje ochranu své globální ekonomiky. Je to jakýsi obranný pakt, ale velmi významný. A USA a Západ to moc dobře ví. Jen někteří neoliberálové z takzvané Deep State skrz křoví nevidí hustý silný les.

Ve Francii asi nabídka vstupu do BRICS nezazní… Evropské země se musí nějak dostat z recese, proč ne s pomocí Číny a pak BRICS?

Správná otázka. Podle mne určitě nemůže, ani to není potřeba a na pořadu dne. Číně i USA se Západem záleží na Evropě. A proč? No protože je to pořád nejvíce ekonomicky významná část euroasijského kontinentu. A Euroasii, jak všichni už dnes ví, patří 21. století. Jak jsem už uvedl, Čína, jež je u kormidla světové ekonomiky, potřebuje silného spojence, na druhé straně to nebude jednoduché - ale brzy všichni začnou chápat, že multipolární svět už je ustanoven a všichni, kdo budou chtít hrát nějakou významnou roli ve světové politice a ekonomice, musí přijmout vlastní odpovědnost a rozhodování. A to je to co si zatím EU není schopna uvědomit, musí skutečně přijít, jak říkal Viktor Orbán, nové vedení, které nastolí subjektivitu Evropě a ostatním státům.

Vše se urychlí, nebo zbrzdí podle toho, jak proběhnou prezidentské volby v USA, od toho se bude odrážet politika v celé Evropě i v České republice.

Zbyšek Kupský

Posílejme na Ukrajinu humanitární pomoc, ne zbraně, vyzývá kandidát KSČ do Evropského parlamentu Svoboda

Koalice STAČILO! má na své kandidátce pro červnové volby do Evropského parlamentu zástupce nikoli tří stran, ale čtyř. Tou čtvrtou – vedle KSČM, SD-SN a ČSNS – je Komunistická strana Československa, kterou zastupuje jednatřicetiletý asistent pedagoga na SŠ Jiří Svoboda. V rozhovoru pro iportaL24.cz prozradil, že je odpůrcem jakékoli války, a dokonce označil vojnu za první krok, který podporuje člověka k agresi.

Vaše jméno figuruje na kandidátce STAČILO! pro volby do Evropského parlamentu. Název je poněkud netradiční, takže – co vše stačilo?

Stačilo především vládě Petra Fialy, i když samozřejmě tohle se voleb do Evropského parlamentu netýká. Stačilo tedy záporným věcem, které nám z Evropské unie přicházejí. Jednak je to Green Deal, a pokud mám mluvit za naši koalici i především sám za sebe, tak jsem jednoznačně proti přijetí eura. Osobně stavím na tradičních hodnotách, na národovectví a vlastenectví. A to je pro mě klíčové i vzhledem ke kandidatuře do Evropského parlamentu.

Mnohé tzv. vlastenecké strany mají v programu, navzdory tomu, že samy do EP kandidují, vystoupení z Evropské unie. KSČM by o tom ráda udělala referendum. Co vy?

Jsem pro vystoupení, a protože jde o tak důležitou věc, měli by o tom rozhodnout občané v referendu. Unie nám stále více nařizuje, co máme dělat. Jsem toho názoru, že bychom si to tedy měli tady řídit sami, než abychom někam posílali peníze a oni v rámci dotací určovali, jak s nimi naložit. Vymýšlejí zákony pro nás, i když nás vůbec neznají. A ty zákony tady vůbec nefungují.

Kandidujete jako člen Komunistické strany Československa. Ti, kteří se v tom úplně nepohybují, mohou kroutit hlavami, proč existuje KSČM a vedle ní i KSČ. Jaký je v tom rozdíl, a proč jste se vy rozhodl pro členství ve druhé jmenované straně, a ne v té první, která byla až do roku 2021 součástí Poslanecké sněmovny?

To je jednoduché. V roce 1990 tam byly dvě skupiny. Jedna se rozhodla pokračovat dál, druhá chtěla fungovat trošku jinak, a tak vznikla KSČM. Komunistickou stranu Československa beru jako nástupnickou a náš generální tajemník říká, že KSČM má navíc to M jako Morava, zatímco my máme Československo.

Dobře, ale v 90. letech jste nebyl na světě, resp. jste se teprve narodil. Proč jste se nyní rozhodl vstoupit do strany, kterou jste nazval jako pokračovatelskou, tedy do KSČ?

Jednak jsem si přečetl názory na webu KSČ, které mi byly blízké, a pak také rozhodla znalost lidí z té strany. Neřekl bych, že bych musel být za každou cenu členem nějakého politického subjektu. Kdysi jsem kandidoval do pražského zastupitelstva jako nestraník za Bezpečné Ulice. Ale chtěl jsem se pohybovat někde, kde mohu sdílet své názory a rozvíjet své myšlenky. A v KSČ je mi to umožněno. Je to strana, která nahlíží stejně jako já na Evropskou unii i například na sociální otázky.

Víte, co mi padlo do oka při pohledu na plakát STAČILO!? Je tam psáno, že jde o koalici tří stran a osobností. Takže – počítejte se mnou: KSČM, SD-SN Lenky Dernerové a Česká strana národně sociální. Proč tam není zmíněna i čtvrtá strana, tedy Komunistická strana Československa?

Takhle se domluvilo předsednictvo KSČ a KSČM.

Není to pro vaši stranu škoda?

Určitě je to škoda. Tak mě můžou brát jako osobnost… Teď samozřejmě mluvím s nadsázkou.

Jak jste řekl v úvodu, nespadá to až tak úplně do eurovoleb – ale kritizujete Fialovu vládu a následující volby jsou brány i jako referendum o pětikoaličním kabinetu. Co mu nejvíce vyčítáte? Proč platí »Fialo, stačilo!«

Protože vůbec nemyslí na občany. Nepomáhají jim. Hlavně v sociálních oblastech, kterým se já věnuji

Jeden příklad za všechny? Máme tu zemědělské protesty a pan ministr Výborný řekne, že se zemědělci vlastně mají dobře. Oni ti vládní politici žijí trošku někde jinde. Já se naopak vždy snažím pomáhat těm slabším. Myslím si, že je to potřeba. Bohužel teď v parlamentu není zastoupený nikdo, kdo myslí sociálně a levicově, kdo se zastane těch zranitelnějších skupin.

Mezi slabšími a zranitelnějšími je potřeba zmínit i důchodce. Co říkáte na důchodovou reformu ministra Mariana Jurečky, na posouvání odchodu věku do důchodu i třeba na loňské snížení zákonné valorizace penzí?

Především mi vadí zvyšování věku odchodu do důchodu. Mělo by to být přesně naopak! Lidé by měli jít do penze naopak dříve. Nevadilo by mi ani, kdyby se to odstupňovalo. Že by se třeba chodilo do předčasného důchodu v šedesáti, co bylo teď, a pak bych udělal ještě nějaký mezistupeň před nejposlednějším termínem, který by zůstal zastropovaný na těch pětašedesáti. Hlavně ať ale zůstane zachování předčasného odchodu do důchodu, jak to máme nyní. Navíc bych byl pro, aby v rámci sociálního státu nebyli, co se týče důchodů, upřednostňováni ti, kteří celý život vydělávali o dost víc. Aby i ti, kteří brali méně, měli nárok na vyšší částku, protože si odpracovali čtyřicet let a za svoji práci si zaslouží odpovídající důchod, v momentě kdy splní daná kritéria.

Kritiku od opozice slýchá Fialova vláda i ohledně vztahu k válce na Ukrajině. Momentálně aktivně sháníme munici, ovšem protiargumentem je, že kdo chce mír, neposílá zbraně. Souhlasíte?

Já jsem pro to posílat humanitární pomoc. Zbraně ne. V žádném případě! Je potřeba naopak uskutečnit co nejvíce schůzek, i těch nestranných, ať se trošku vytvoří tlak na to, aby ta válka skončila. Především je škoda, že to trvá tak dlouho. Myslím si, že bychom všichni měli udělat maximum pro mírové řešení konfliktu, a ne jen strašit, že jsme ve válce a že budeme bojovat. Není dobře tohle neustále vyhlašovat. Je to strašení obyvatel a hlavně je to nebezpečné, když se to doslýchají i z ostatních zemí.

Já jsem celkově proti válce, proti všem válkám, ani nejsem za povinnou vojenskou docházku. Vojna podle mě jen podporuje kladný vztah lidí ke zbraním. Celkově rozvíjí v lidech agresi, a to je škoda. Není dobré v lidech podporovat nějaké útočení na toho druhého a mrzí mě, že to je časté i v hrách, kterým se dnešní děti věnují. Je to škoda.

Není žádným tajemstvím, že máte blízko ke sportu, a to jako bývalý aktivní fotbalista a dnes předseda fan clubu pražské Dukly. Co říkáte touto optikou na fakt, jak je posledních třicet let podporován tuzemský sport a pohybové aktivity?

Sport je podle mě podporován hodně málo. Většinou si politici na sport vzpomenou, až když je nějaký úspěch a něco se vyhraje. Pak se hned chtějí fotit s medailisty, ale tím to končí.

Sport zůstává na okraji zájmu, přičemž já jsem jeden z mála, který se mu chce věnovat ve větším měřítku. Je potřeba vytvořit zázemí a podmínky pro sportovce, abychom měli mezinárodní úspěchy. Vnímám to i jako dobrý krok pro zviditelní České republiky v Evropě a ve světě.

A jak byste si představoval vytvoření zázemí? Dát do sportu víc peněz?

Jednoznačně. Finance ve sportu scházejí. Je potřeba stavět stadiony, hřiště, tělocvičny, pracovat na jejich modernizaci. A soustředit se na menší obce, kde často sportovní vyžití úplně schází. Ani v Praze, jak slýchám kolem sebe, není podpora taková, jakou by si kluby zasloužily.

Navíc sport je prevence před různými chorobami, ale i třeba před drogami. Proto by bylo potřeba věnovat se více jeho propagaci. Aby se děti věnovaly sportu, protože já, jak pracuji ve škole, to vidím dnes a denně – ty děti jsou celý den na mobilech. Sedí ve škole, pak přijdou domů a až do večera hrají hry na mobilu nebo na počítači. Tělocvik mají hodinu nebo dvě za týden, což je strašně málo. A ven prakticky nechodí. Maximálně si sednou do parku na lavičku, ale to není žádný pohyb.

Čím to podle vás je? Já si pamatuji, že za mých dětských let byly plné plácky a hřiště mezi paneláky. Nyní je smutný pohled na to, jak zejí prázdnotou. Byli bychom podle vás stejní jako dnešní generace, kdybychom mobily a další technické vymoženosti měli k dispozici?

Těžko říci, já dostal první mobil v nějakých deseti nebo dvanácti letech. Zato teď už je mají děti od první třídy, možná i dříve… A jestli bychom byli stejní? Bohužel musím říci, že část ano. Určitě.

Nedá mi to, abych se nezastavil přímo u Dukly a u toho, o čem se dnes v souvislosti s ní nejvíce mluví. Trenér Petr Rada dostal, zatím nepravomocně, od disciplinární komise fotbalové asociace trest na osm měsíců za to, že ve vzájemném zápase rasisticky urazil dnes již bývalého kouče Zbrojovky Brno Polácha. Podle zápisu mu měl říci, že je »zoufalej cikán«. Proč to podle vás tak vadí, protože kdyby řekl například »zoufalej fašista« nebo, s prominutím, »zoufalej buzerant«, nikdo by to neřešil. Navíc Rada se omluvil a s Poláchem si vše vyříkali jako chlapi u kafe…

V prvé řadě se domnívám, že ten trest je naprosto scestný! Ať mám na pana trenéra Radu názor, jaký mám, myslím si, že určitě neměl vyfasovat trest v takové výši. Přijde mi, že kdyby šel a jednu mu vrazil, tak dostane menší trest, než když mu něco řekne. A to je úplně špatně! Je to fotbal, nechybí tam emoce, které ke sportu zkrátka patří. Jiný trenér dostane dva zápasy, ačkoli celou dobu sprostě pořvává na rozhodčí, a tady se za jednu větu, která podle mě vůbec neměla žádný takový podtext, dává stopka na osm měsíců. To je zkrátka šílenost!

Vyřadí ho to úplně z trénování. Jak sám říkal, to je pomalu na konec kariéry. Dneska se za vším hledá rasismus, a to je špatně. Zbytečně moc to řešíme. Kdyby tohle Petr Rada řekl před dvaceti lety, nikdo se nad tím nepozastaví, maximálně se všichni zasmějí…

Pojďme k vaší profesi ve sféře školství. Hodně si opoziční strany, včetně KSČM stěžují na to, že je výuka podávána poněkud jednostranně, co se týká náhledu na politiku i historii. Souhlasíte?

Jestliže mluvíme o školství, rád se nejprve vyjádřil k tématu inkluze, což je podle mě dobrá věc. Jak se pohybuji v těch třídách, vidím, že je potřeba, aby tam ještě někdo kromě učitele byl, protože práce s dětmi je stále náročnější…

Ale k vaší otázce. Já se ve škole do politiky nepouštím, a většina učitelů taky ne. Až na výjimky. Myslím si, že by ani žádné výjimky být neměly. Je potřeba říci, jak se volí, kam se volí, ale nemělo by se zaměřovat na konkrétní strany.

Uznávám, že mnozí učitelé jsou, abych tak řekl, politicky rozvášnění. Ale mohu-li to porovnávat, protože mám zkušenosti z působení teprve na druhé škole, před dětmi to dávají najevo jen v malé míře, pokud vůbec.

Na konci loňského roku se čtyři pětiny tuzemských škol zapojily do stávky organizované odbory. Jak hodnotíte její výsledek?

Každou stávku hodnotím pozitivně, ať už se to týká zmiňovaného školství, nebo teď třeba protestů zemědělců. Naše škola se sice do akce 27. listopadu nezapojila, a tak nechci zacházet do detailů ohledně průběhu stávky, ale je dobře, když se lidé umějí ozvat a dát politikům najevo svoji nespokojenost. Naše elity žijí v trochu jiné realitě a je dobře upozornit na to, že většina obyvatel je na tom zcela opačně.

Co je podle vás největším problémem našeho školství?

Finance. Mám-li mluvit ze své pozice asistenta, tak se teď začalo mluvit o tom, že by se snižoval právě počet asistentů na školách. Předchozí vláda počty navyšovala, tato je naopak snižuje. Je to velká spousta lidí, kteří žijí v nejistotě a nevědí, co se bude dít v tom dalším roce. Jestli budou mít práci, nebo nebudou. Máme smlouvy na dobu určitou a neustále se nám to prodlužuje. Je to těžké, protože nevíme, s čím přijdou další vlády a jak budou přistupovat k situaci v našem školství. Beru to z pohledu nás, asistentů, protože učitelé budou pravděpodobně učit pořád, ale my jsme tak trošku bokem od všeho. Učitelům se za předešlé vlády něco zvedlo, teď snad také, ale stejně jsou ty platy směšně nízké. A u nás to platí ještě o mnoho více. Myslím, že kdybychom brali dvojnásobek toho co nyní, stále by to ještě nebylo adekvátní k naší práci…

Petr Kojzar

Nesmíme přestat usilovat o lepší svět
 

Petra Prokšanová se narodila 1. dubna 1985 v Praze. Vystudovala sociologii a sociální politiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a během studia se věnovala analýze subkultur mládeže. Již během studia začala pracovat a vzdělávat se v oblasti marketingu a PR, čemuž se věnuje dodnes. Je doktorandkou Fakulty humanitních studií UK v oboru Historická sociologie. Dříve se věnovala práci s dětmi v mládežnické organizaci Pionýr, závodně hrála házenou a kuželky, dnes je aktivní v Českém svazu bojovníků za svobodu, Společnosti Ludvíka Svobody a Levicových klubech žen.

Proč jste se rozhodla kandidovat do Evropského parlamentu?

V prvé řadě proto, že mi strana KSČM, jíž jsem členkou, dala důvěru. Byla jsem navržena několika okresy a schválena jako kandidátka příslušnými orgány KSČM. Moc za to všem děkuji, vážím si toho a zároveň to cítím jako velký závazek. Ačkoliv získat z dvanáctého místa kandidátky poslanecké křeslo není příliš reálné, cítím se povinna reprezentovat ve volební kampani hlas soudruhů, kteří ve mně vložili důvěru. Předvolební kampaň je čas, kdy lidé politikům alespoň trochu naslouchají. Toho je potřeba využít a "prodat" jim z našeho programu co nejvíc. Zároveň jsem přesvědčená, že má-li někdo v Evropském parlamentu příští volební období působit, je to právě lídr kandidátky koalice STAČILO! předsedkyně KSČM Kateřina Konečná. Svou účastí na kampani bych k dosažení tohoto cíle ráda přispěla.

Zmínila jste se o programu. Jaké téma z volebního programu koalice STAČILO! považujete za stěžejní a jaké je vám osobně blízké? 

Volební program koalice STAČILO! je výsledkem politického kompromisu. Bylo potřeba, aby se do něj vešly všechny spolupracující politické strany a osobnosti. Díky tomu, že na základních tématech panuje obecná shoda, vznikl program, pod který se s výhradami dokáži podepsat. Jsou v něm zastoupena silná komunistická témata jako je návrat strategických odvětví do rukou státu, vyšší zdanění nadnárodních korporací, energetických společností či internetových gigantů a také velké téma mírové politiky. Pro mě osobně je pak velice důležité, aby se Evropská unie přestala aktivně podílet na přepisování historie. Už nikdy nesmí být schválena žádná podobná nehoráznost jako byla rezoluce Význam evropské paměti pro budoucnost Evropy (2019), která uměle staví rovnítko mezi komunismus a nacismus a nabádá členské státy k destrukci historické paměti spojené s bojem proti fašismu. Kateřina Konečná byla jedinou českou europoslankyní, která hlasovala proti přijetí této rezoluce a jasně se ukázalo, že být sám voják v poli je sice hrdinské, ale zoufale neefektivní. I proto musíme udělat vše proto, aby v červnu usedlo do Evropského parlamentu českých komunistů co nejvíc.

Angažujete se v případu ukrajinských politických vězňů bratrů Kononovičových. Jak v kontextu toho vnímáte snahu Ukrajiny stát se členským státem Evropské unie?

Ukrajina prochází posledních více než deset let extrémně složitým vývojem plným politické manipulace, prosazování zájmů USA, uměle rozdmýchávaných bratrovražedných bojů a obrovské korupce. V zemi je státem řízená cenzura médií, prosazují se zákony omezující práva pracujících, brutálně je potlačována politická opozice. Sem patří právě případ komunistů Kononvičových, kteří jsou od března 2022 vězněni na politickou objednávku, přičemž si prošli krutým mučením, zastrašováním, vydíráním, jejich rodiny byly donuceny odejít do exilu. Nebudu přehánět, když řeknu, že díky tomu, že máme v Evropském parlamentu komunistickou poslankyni, jsou bratři Kononovičovi stále naživu. Byla to právě Kateřina Konečná, která v jejich případě několikrát intervenovala, pomohla celý případ medializovat a znemožnit tak Zelenského režimu nepohodlné politiky v tichosti odstranit, jak se stalo v jiných případech. Tyto vnitřní problémy Ukrajiny však nikdo neřeší, vše se odkládá na dobu "po válce". Finanční prostředky do ní investované se rozpouští v korupčních kauzách. Západní politici a podnikatelé si Ukrajinu porcují pod záminkou "obnovy" země. Současný ukrajinský režim legitimizuje fašistu Banderu, vězní antifašisty. Takto rozvrácená země se musí nejprve sama stabilizovat, vyjasnit si své směřování a až pak může začít uvažovat o provázání struktur s jinými státy. Obecně si ale nejsem jistá, jestli je právě členství v dnešní Evropské unii to, oč by měla Ukrajina vůbec usilovat.

Jste maminka dvou dětí, jak jde dohromady politická práce a výchova dětí? Řešíte doma politiku?

Myslím, že politika je běžnou součástí života každého z nás a to, jak o ní rodiče uvažují se samozřejmě promítá do života dětí i jejich přemýšlení o světě. Snažím se dětem jít příkladem a směrovat je k tomu, aby chápaly, jak důležitý je respekt k sobě i druhým. Chci, aby byly solidární a empatické. Aby se rozhodovaly informovaně. Aby uměly přebírat i předávat zodpovědnost, aby dokázaly kritizovat konstruktivně a takovou kritiku také přijímat. Chci, aby moje děti žily v lepším světě, než žiji já. Aby byly šťastné a mohly v životě dělat to, co je baví a svobodně se rozvíjet. To v dnešním světě manipulací, ostrých loktů, tlaku na výkon, pofidérních morálních vzorů a nenávisti příliš nejde. Já samozřejmě nevím, jestli se dokážeme socialistické alternativě dostatečně přiblížit ještě během mého života, možná ani během toho jejich. Jsem ale přesvědčená, že nesmíme přestat usilovat o lepší svět. Snažím se, aby to moje děti chápaly a až se jednou ohlédnou za mým životem, aby byly hrdé, že já jsem to nevzdala a měly motivaci v tom boji pokračovat.

(Brom) 

Nebudu měnit své názory a zůstanu stejný

Rozhovor s Jiřím Svobodou, kandidátem Komunistické strany Československa

na kandidátce koalice STAČILO! do Evropského parlamentu

Politiku sleduji už od útlého věku, což je asi celkem zvláštní vzhledem k zájmům ostatních dětí. Už v dětství jsem sledoval zprávy, či různé politické diskuze. Pamatuji si, že jako malý kluk jsem napsal dopis na Ježíškovu poštu s přáním fotky s podpisem pana Špidly. Bohužel jsem ji v té době nedostal. Později jsem už ale dostal od sousedky na chatě fotku s podpisem pana Ransdorfa, ze které jsem měl radost. Prý se pan Ransdorf ptal, zda mi je 70 😉.

Zájem o politiku mi zůstal až do dospělosti. Do roku 2022 jsem byl pouze pasivní divák. V tom roce jsem si řekl dost, že už chci měnit Česko k lepšímu. A zapojil jsem se aktivně. Jak velkou roli v tom sehrálo vaše vzdělání a dosavadní zaměstnání? Řekl bych, že vzdělání nebo zaměstnání v tom nehrálo žádnou roli. Nemám rád to škatulkování, že chudí a méně vzdělání volí a působí na jedné straně politického spektra a bohatí a více vzdělání na druhé.

Co vás vedlo k přijmutí kandidatury do Evropského parlamentu? Je to vaše první kandidátská zkušenost? Čemu byste se v případě zvolení rád věnoval?
Já jsem hodně aktivní člověk. Nevydržím sedět. Volby jsou pro mě takový hnací motor, abych posouval sebe i okolí vpřed. Rád bych se účastnil všech voleb, které povedou k našim lepším životům. Také bych chtěl prosazovat své myšlenky a názory.

Je to má druhá kandidátská zkušenost. V roce 2022 jsem kandidoval do zastupitelstva Prahy jako nestraník za Bezpečné Ulice. Musím říct, že za ty dva měsíce před volbami jsem po Praze nacestoval v rámci kampaně tolik, jako nikdo jiný ze všech kandidátů. Byl jsem i například v okrajových částech Prahy, které podle mého názoru neznají ani samotní kandidáti do zastupitelstva. To byla má první zkušenost s aktivní politikou a jsem za ni rád. 

V případě zvolení bych se rád věnoval sociálním tématům, jelikož mám vystudovanou VOŠ sociálně právní. Dále těm tématům, která jsou pro všechny na denním pořádku. Ale i těm velkým. A v neposlední řadě i otázce sportu, jelikož to vypadá, že to České politiky vůbec nezajímá. Ti se spíše přiživují až na následných úspěších, ale podmínky pro jejich vytvoření už je nezajímají. Viz. slibovaná rychlobruslařská dráha. Tolik slibů a nic. Nebo otázka národního fotbalového stadionu. Drtivá většina států národní stadion má (nebo aspoň kapacitně nad 30 tisíc). Česko je v tomto hodně pozadu. Je to potřeba změnit. A nezapomínat na mládež. V ní je budoucnost.

Tam je potřeba materiálně i finančně podporovat, ať už třeba z dotací. Co říkáte složení koalice STAČILO!, zejména z pohledu na trend skládání různých koalic?
To uvidíme po volbách, zda vytvoření koalice Stačilo! byl krok správným směrem. Věřím, že tato koalice má velkou šanci na úspěch. Jinak, když vidím ty vládní koalice, kde se dávají dohromady strany, které mají úplně odlišné názory ohledně unijních otázek, tak mi to přijde až k smíchu. Když jedna strana v koalici je pro přijetí Eura a druhá ne. Jako volič bych do risku, že budu hlasovat pro jednu stranu a dostane se v rámci koalice druhá, nešel. A pokud se po volbách, jako, že to udělají, rozprchnou do různých frakcí, to je určitě lepší je vůbec nevolit. A že nesmějí dávat volitelné kandidáty na kandidátky, to už je čistá komedie.

Proto nejjednodušší a nejlepší je volit koalici Stačilo! a nejlépe mně osobně. Věřte, že to bude ta vaše úplně nejlepší volba. Já vás nikdy nezklamu. Budu hájit zájmy ČR v EU, nebudu měnit své názory a zůstanu stejný, jako doposud.

Není tajemstvím, že jste fanouškem, dokonce členem výboru fanklubu FK Dukla Praha. Tento klub s velkou fotbalovou historií bojuje o návrat do nejvyšší ligy. Dovolte kacířskou otázku: Co by pro vás mělo větší cenu – úspěch v eurovolbách, nebo postup Dukly?
Fanouškem fotbalové Dukly jsem už od dob mých studií na základní škole. Což už bude asi 17 let mého života. S Duklou trávím hodně času. Ať už v Praze, či na venkovních zápasech v České republice, nebo v zahraničí. Určitá část fanoušků (ne, není nás pět 😉) volala v poslední době po tom, abych se stal členem výboru fanklubu Dukly, abych ho pozvedl na prvoligovou úroveň. Stejnou, jakou chce klubové vedení po hráčích. Neváhal jsem a letošních voleb do výboru fanklubu jsem se úspěšně účastnil. Mám spoustu nápadů, jak oživit fanklub a doufám, že se mi to z pozice předsedy (zvolen výborem) podaří.

Poslední otázka je hodně složitá. Politika a Dukla jsou mé srdcovky. Vezmu to ze dvou pohledů. Za prvé postup Dukly do 1. ligy a můj úspěch v podobě zvolení do Evropského parlamentu. Tam řadím výše politiku. Za druhé postup do LM a eurovolby. Tam naopak těsně řadím výše Duklu a její hypotetický postup do milionářské soutěže. V koutku duše věřím, že Dukla i já v červnu uspějeme a zažijeme společně úspěšný rok 2024.Takže na závěr. Podpořte mě v mém snu stát se evropským poslancem a Duklu v jejím a to stát se prvoligovou.

Europoslanec Milan Uhrík: Nikdy jsem neslyšel tolik výzev k válce a nenávisti jako v posledních pěti letech

»Chceme Evropu, která je postavena na umírněnosti, která je postavena na ekonomické spolupráci mezi zeměmi a která odstraňuje negativa, která tady posledních pět let prosazují progresivisté,« uvedl slovenský europoslanec Milan Uhrík při hodnocení svého působení v europarlamentu pro OTV TV. Popsal, co se udělalo, co se plánovalo a co se neudělalo. Nastínil také plány pro blížící se volby do Evropského parlamentu a svůj pohled na situaci na Ukrajině.

Jak hodnotíte své působení v Evropském parlamentu?

Když jsem sem před pěti lety přišel, většina Slováků o fungování Evropského parlamentu nic nevěděla. Lidé se o evropskou politiku ani nezajímali a nějak ji ignorovali. Nevěděli, co se děje. Europoslanci, kteří tu byli, tu byli patnáct let, schvalovali různé nesmysly, často proti Slovensku, a nikdo o tom nevěděl.

Pět let jsem měl tu čest zastupovat Slovenskou republiku, a kromě tisíců hlasování, kdy jsem hájil slovenské zájmy, stovek pozměňovacích návrhů, samozřejmě ve prospěch Slovenska, a desítek vystoupení ve prospěch některých užitečných věcí, ale i proti některým negativním věcem, myslím, že se mi podařilo zařídit jednu zásadní věc, a to, že se lidé konečně začali zajímat o to, co se v EU dělá, nebo se více zajímat a zjišťovat si informace, které předtím neměli.

A to byl krok číslo jedna. A teď je krokem číslo dva získat v příštích volbách do Evropského parlamentu ještě silnější, ještě větší mandát, možná ještě více proevropských europoslanců, abychom mohli kontakty, zkušenosti, které jsme tady s mým týmem za posledních pět let získali, přenést do aktivní politiky, možná do nějaké společné vlády v rámci nějaké frakce s dalšími proevropskými stranami, a skutečně změnit evropskou politiku tak, aby Evropě neškodila, ale pomáhala.

Jsou nějaké konkrétní záměry, kterých se vám nepodařilo dosáhnout?

Podívejte se na to. Současný Evropský parlament, mluvím o čisté parlamentní matematice, je ovládán velmi velkou většinou. Progresivisté, zelení a socialisté. Možná i takzvaní křesťanští demokraté, ale ti jsou pak křesťanskými demokraty jen podle jména, NE podle hodnot, které v Evropském parlamentu reprezentují.

Takže vlastenci a konzervativci byli v tomto období ve výrazné menšině. Tam jsem patřil. Takže logicky procházely věci, které schvalovala vládnoucí většina, tedy progresivisté, a věci, které jsme navrhovali my jako součást naší vlastenecké konzervativní menšiny, prostě neprošly. A takhle vypadá Evropa.

Máme důchodovou politiku, imigrační politiku, válečnou politiku, politiku sankcí. A náš názor na to je přesně opačný. Naše výzva je přesně opačná. Chceme Evropu, která je postavena na umírněnosti, která je postavena na ekonomické spolupráci mezi zeměmi a která odstraňuje negativa, která tady posledních pět let prosazují progresivisté.

Jak hodnotíte práci Evropského parlamentu jako celku? Která rozhodnutí považujete za správná, pod která byste se podepsal nebo je znovu podpořil a která ne a která považujete za nepovedená nebo škodlivá pro země EU?

Toto pětileté období současného Evropského parlamentu bylo jednoznačně nejprogresivnějším, nejdůležitějším, ale také nejbojovnějším v rámci Evropské unie.

Musím upřímně říci, že jsem nikdy neslyšel tolik výzev k válce a nenávisti jako v posledních pěti letech. A to od lidí, kteří navenek hlásají mír, lásku, toleranci a rovná práva pro všechny. Právě oni nejhlasitěji volají po všech těchto změnách a proválečné politice. Není náhodou, že Evropa je v současné době v krizi a že vlastně přechází z jedné krize do druhé.

Nespadlo to jen tak z nebe. Je to její důsledek. Je to důsledek nekompetentní politiky, je to důsledek toho, že lidé, kteří v současnosti vládnou, ano, i v EU, ale i vlády v jednotlivých členských státech, činí špatná rozhodnutí, a tato špatná rozhodnutí nevyhnutelně vedou k negativním důsledkům, kterým v současnosti čelíme. Naším záměrem do budoucna je proto vytvořit samosprávnou frakci, jejíž budeme součástí.

Buď zastavíme tyto nesmysly, nebo, ještě lépe, prosadíme věci, které jsou nakloněny podnikání a za kterými si stojíme.

Které europoslance, kromě těch slovenských, považujete za efektivní, produktivní ve své práci a s kým jste navázali tak silnou spolupráci a třeba spoluvytvářeli nějaké rezoluce?

Mimo těch slovenských? Mimo Slovensko mám velmi dobré vztahy s AfD, s německou AfD a také s českou SPD pana Okamury. Velmi dobré vztahy budujeme s polskou Konfederací, která bude mít v budoucnu nepochybně zastoupení v Evropském parlamentu.

Také s Rumuny, z AUR. Nyní se chystáme do Sofie na setkání s Bulhary, Chorvaty. Výborné vztahy mám přinejmenším se dvěma europoslanci, kteří jsou také propatriotičtí a pronárodní. Za těch pět let máme opravdu široké mezinárodní kontakty. Například jsme byli na společných tiskových konferencích v německém Bundestagu s AfD v Berlíně, v polské Varšavě, v Praze.

Byli jsme v Bukurešti, Bělehradě, za týden nebo dva se chystáme do Sofie. Setkání bylo opět na Slovensku, v Bratislavě, kde jsme také loni pořádali velkou vlasteneckou konferenci. Takže ano, spolupráce probíhá. Ano, netajili jsme se tím, že v budoucnu chceme vytvořit silný vlastenecký blok i v rámci Evropské unie. A změnit ty věci, které tady nefungují, protože pokud je nezměníme, tak Evropu čeká velmi neblahý osud a předpokládám, že možná i rozpad Evropské unie, pokud se ta negativa opravdu velmi rychle nezastaví.

Mnoho občanů a voličů se ptá, zda patnáct slovenských europoslanců dokáže v Evropském parlamentu něco prosadit.

Může, nemůže. Mohli bychom položit protiotázku. Jen proto, že máme 15 europoslanců, máme teď volby ignorovat a říkat si, že stejně nic nezměníme, nemá smysl tam jít, nemá smysl volit? Myslím, že ne, rozhodně ne. Naším cílem, a myslím si, že je to i v zájmu Slovenské republiky, je, aby z těch 15 poslanců, které bude mít Slovensko v novém Evropském parlamentu, bylo co nejvíce proevropských poslanců, kteří se mohou připojit k velké proevropské konzervativní frakci, jež v Evropském parlamentu velmi brzy pravděpodobně vznikne.

A nebude to našich pár europoslanců ze Slovenska, kteří budou hájit možná nejracionálnější a nejsvéráznější názory, bude to možná dvě stě, tři sta, čtyři sta, pět set, uvidíme, jak se rozhodnou lidé v jiných zemích, europoslanců v celém Evropském parlamentu. Pokud se spojí, budou mít velkou sílu.

Snad, až lidé budou hlasovat, tak nám dají většinu v Evropském parlamentu, snad se nám podaří prosadit naše vize a naše programové teze. To znamená, že bychom mohli mít, mluvím o vlastencích z celé Evropy, mohli bychom mít třetinu křesel v Evropském parlamentu a mohli bychom být schopni zablokovat věci, které projdou jenom takovou normální většinou hlasů v Evropském parlamentu, a mohli bychom prostě zastavit spoustu nesmyslů, které Brusel v současné době prosazuje.

Evropská komisařka pro energetiku řekla, že nemá zájem na předložení smlouvy o přepravě plynu z Ukrajiny mezi Ruskem, Ukrajinou a Evropskou unií. Nabízí Evropská unie nějaké jiné řešení?

Ale ano. Nákup amerického plynu za trojnásobnou cenu. Američtí přátelé prohlásili, že tento plyn rádi předají Evropě, samozřejmě za předpokladu, že na tom vydělají.

V každém případě vidíme, kam tato evropská pro-válečná a pro-úsporná politika vede. Vede ke krizi, vede ke zbídačení obyčejných Evropanů, vede ke zhroucení hospodářského růstu. Proto my jako Republikánské hnutí, ale i německá AfD a další podobné strany máme v programu, že pokud uspějeme, budeme prosazovat zrušení energetických sankcí proti východním zemím, protože tyto sankce stejně ničeho nedosáhly, stejně nikam nevedou, jenom škodí Evropě.

Jak hodnotíte práci delegací pro vztahy se zeměmi mimo EU, jako jsou Spojené státy, Čína a Indie?

V posledních pěti letech jsem byl členem poměrně prestižních delegací. Byly to delegace Evropského parlamentu pro vztahy se Spojenými státy americkými a také delegace pro vztahy s Ruskou federací.

Musím vyjádřit určité zklamání z práce těchto delegací, například proto, že vedení delegací bylo nominováno progresivním vedením Evropského parlamentu a byli to samozřejmě ryzí progresivisté. Tak vypadala práce těchto delegací. Delegace pro vztahy se Spojenými státy americkými šla v podstatě mimo to, co jsme četli ve slovenských pokrokových médiích, protože tam ani nemělo smysl jezdit, tam byli zváni jenom takoví lidé.

A pokud jde o delegace pro vztahy s Ruskou federací, od kterých jsem si sliboval, že se možná pokusí navázat nějaký skutečný kontakt, rychle jsem pochopil, že pokrokáři nemají zájem o žádný dialog s Ruskou federací a s ruskými politiky, protože ani jednou za pět let nepozvali žádného oficiálního představitele Ruské federace nebo ruského diplomata, velvyslance, ale vždycky pozvali jen představitele ruské opozice.

Já jsem vždycky byl u toho, vždycky jsem jim naslouchal, my jsme naslouchali jejich názoru, já to respektuji, jejich názor, názor ruské opozice, ale logicky nemůžeme vládnout jenom na základě jednoho názoru opoziční strany, protože když se máte informovaně rozhodnout, tak musíte kalkulovat s jednou stranou a samozřejmě s druhou stranou, ne jenom s jednou stranou, a na základě toho jdeme všichni hlasovat.

Takže jsem zklamán a byl bych rád, kdyby tyto delegace byly v budoucnu objektivnější a více se zaměřovaly na dialog, k čemuž byly v podstatě zřízeny, a méně na vytváření těchto konfliktů a přilévání oleje do ohně, jak se říká. A určitě by bylo v zájmu budoucnosti, aby tyto delegace pracovaly, ať už ve vztazích s Ruskem, Čínou nebo tou Eurasií, protože tam se jednoznačně přesouvá geopolitické těžiště světa.

Mandát Evropského parlamentu byl poznamenán dvěma významnými událostmi, pandemií covidu a také konfliktem na Ukrajině. Myslíte si, že se Evropský parlament, respektive Evropská unie jako celek, těmito otázkami dostatečně a adekvátně zabývaly?

Já si to nemyslím, protože pandemie je jedna velmi nešťastná událost, která je, doufám, už nadobro za námi, ale zatím nebyla prošetřena. Dokonce i smlouvy, které nám jako europoslancům byly ukázány, například mezi Evropskou komisí a společností Pfizer, jedná se o smlouvy v hodnotě více než 30 miliard eur, tuto částku pouze odhadujeme, ani ji jako europoslanci neznáme, uzavřela von der Leyenová textovou zprávou s kontrolorem společnosti Pfizer.

Takže to je v současné době v trestním řízení, je to v šetření, dokonce se tím zabývá Evropská prokuratura, neočekávám ale, že by se s tím teď něco dělo, pravděpodobně se nic dít nebude. Ale doufejme, že po skončení volebního období dojde k nějaké spravedlnosti a budeme znát pravdu.

Co se týče války na Ukrajině, to je obrovská tragédie, které se dalo předejít, kdyby například evropské delegace také pracovaly a vedly dialog, který by měly vést, místo toho, aby vyhledávaly konflikt a zavíraly dveře.

Jaký dopad měl konflikt na Ukrajině na jednotlivé členské státy EU?

Dopad vidíme v našem každodenním životě. Zaprvé jsou evropské státy nepřímo vtaženy do války. Tuto válku zažíváme prakticky každý den prostřednictvím zpráv v médiích. Zadruhé jsme přímo zapojeni do obrovské hospodářské krize, které jsme svědky v celé Evropě. V současné době je v Evropě trendem, že jednotlivým národním vládám nebo národním armádám docházejí vojenské zásoby.

Takže už neposílají zbraně přímo na Ukrajinu. Ale dělají to oklikou, to znamená, že začínají dodávky zbraní financovat. A já musím vyjádřit trošku zklamání z postoje slovenské vlády v tomto ohledu, že i slovenský premiér Fico má někdy dobré výroky na Facebooku a na sociálních sítích, se kterými by se dalo souhlasit, ale když se podívám na hlasování, to znamená na jednání v Evropské radě, tak ani jednou skutečně nevystoupil proti evropské linii, proti tomu, co von der Leyenová nastavila.

Hlasovali pro 50 miliard pro Ukrajinu, hlasovali pro přijetí Ukrajiny do EU nebo pro zahájení přístupových jednání. Přitom před lidmi prohlásil, že Ukrajina je zkorumpovaný stát, což je tedy pravda. Slovenský zástupce minulý týden hlasoval pro zřízení a rozšíření Evropského mírového nástroje o dalších 1,5 miliardy eur, které půjdou na nákup zbraní pro Ukrajinu.

Takže takto se to dělá. Vláda se chlubí tím, že jsme přestali dodávat zbraně na Ukrajinu, ale realita je taková, že nejen na Slovensku, ale i v České republice a dalších zemích vlády místo dodávek zbraní na Ukrajinu financují dodávky zbraní na Ukrajinu. To znamená, buď pošlu peníze do Evropské unie, nebo prostě pošlu peníze zbrojním firmám, které vyrobí zbraně a pošlou je na Ukrajinu.

To je to, co se děje v současné době, a nemyslím si, že je to správná cesta do budoucna, protože takhle ta válka pravděpodobně nikdy neskončí.

Otázka dovozu potravin z Ukrajiny je velkým problémem a obavy nemají jen samotní zemědělci, ale i všichni občané EU. Jaká je současná situace? Utichly protesty, nebo se chystají další?

Vůbec ne, připravují se další protesty. Evropská zelená politika, tzv. zelená politika, která má chránit přírodu, ve skutečnosti ničí evropské hospodářství, ale poškozuje i slovenské zemědělce a evropské zemědělce obecně. Jednak jsou to nesmyslné emisní normy, zákaz nafty, který přijalo například Německo, což znamená, že už nebude dotovat zelenou naftu pro zemědělce.

Snaží se prosadit elektrické traktory a elektrické turbíny, což je technologický nesmysl. Také jakési povinné bioplynové plantáže. Na polích, kde zemědělec nesmí nic pěstovat a musí tam být povinně plevel a hlodavci, takzvaná přirozená obnova, jak tomu říkají, nebo různé další nesmysly o pesticidní politice a tak dále, to všechno ničí nejenom slovenské zemědělce, ale evropské zemědělce obecně, a ti proti tomu samozřejmě bojují.

Pak je tady také zmíněný dovoz levných produktů z Ukrajiny, kterým ani slovenští, ani evropští zemědělci nemohou konkurovat, protože tam mají mnohem nižší normy, mnohem nižší náklady, mnohem nižší emisní předpisy a pesticidní předpisy.

A na plenárním zasedání Evropského parlamentu jsem komisařům řekl, že pokud nezačnou dělat skutečnou politiku pro lidi, pro Evropu, pro evropskou ekonomiku, pak budou zemědělci jen začátkem těchto protestů. A brzy je ti lidé prostě z těch postů vyženou. Jiný scénář v podstatě neexistuje, pokud nechceme padnout na hubu, jak se říká.

Jak už jsem zmínil, kandidujete do evropských voleb, jste lídrem kandidátní listiny Hnutí Republika. S jakými cíli a prioritami jdete do evropských voleb, co byste chtěl v Evropském parlamentu prosazovat? 

Je toho hodně. Především chceme zastavit nesmysly, které přicházejí z Bruselu, z tohoto Evropského parlamentu, protože těch nesmyslů je hodně.

Chceme například upřednostňovat mírová jednání a mírovou politiku, aby byl v Evropě mír. Místo politiky sankcí, která ničí evropský průmysl a hospodářství, chceme sankce zase zrušit a začít vyváženou spolupráci, ano, s východními zeměmi i se Západem.

Místo politiky, která ničí naši civilizaci, naši kulturu, chceme více dbát na ochranu rodin, na ochranu tradičních hodnot, na ochranu naší identity a identity Slovenska, řečeno v rámci celé Evropy. Co se imigrační politiky týče, chceme zavřít hranice a spíše podporovat evropské rodiny, aby měly více dětí, aby chtěly a mohly mít více dětí, a pak Evropa nemusí být závislá na dovozu migrantů.

Chceme chránit slovenskou suverenitu, samozřejmě chránit právo veta Slovenské republiky.

(za)

Víte o tom, že český emeritní senátor Jaroslav Doubrava je na seznamu MI6 s Orbánem, Marine Le Penovou či Elonem Muskem?

Pane senátore, co říkáte tomu, co se odehrává jak v České republice, tak v Evropě, či EU? Když to sečteme, valorizace důchodů, privatizace, inflace, která snižuje reálné ceny nemovitostí, a náš premiér se nemá za co stydět, když si koupil nějaké byty, zatímco jiní nemají, také "díky" vládě, pomalu ani na nájem a jsou nebo byli vyhozeni z domova?

Od voleb tvrdím, že voliči se chytili na populistická žvásty a z toho vznikla fialově šílená vláda absolutních diletantů, nebo hůře, zaprodanců řízených pány za velkou louží! Osobně si myslím, že volby u nás byly stejně zmanipulované jako volby Trumpa v USA. Ultrapravicová mánie ministrů a premiéra Fialy generuje stupidní jednání. Je to podobné, jako by utekli chovanci z blázince a obsadili obecní radu v nejbližší vesnici. V takovém gardu je rozhodování české nevlády.

Ministr vnitra České republiky Vít Rakušan se vydal na cestu provokativního populismu, místo aby řešil pořádně pochybení policie při teroristickém činu na Filozofické fakultě UK. Prý na tu provokativní kampaň má nejlepší poradce, nevíte náhodou, má podobné poradenské špičky i na tu šílenou tragédii?

Otázku lze rozdělit do dvou odpovědí. Zaprvé: Ultrapravicový populista Rakušan není horší než ostatní členové vlády, jenom stupidně žvaní více než oni. Proto se jeví jako daleko více výstřední. Zda má poradce je jedno. Z podivína poradci génia nevykouzlí.

Za druhé: Pokud jde o filozofickou fakultu, nemluvil bych přímo o pochybení policie. Po zahájení střelby policie do budovy přijela v technicky reálném čase. Na obvinění, že místo aby policie hlídala všechny budovy filozofické fakulty, šla jenom do jedné, je přijatelná odpověď, že do oné budovy preventivně obsazené policisty vrah jel na přednášku. Logicky to byl prioritní cíl. Pokud si pamatuji, filozofická fakulta okupuje v Praze čtyři budovy. Že se policisté nerozjeli do všech čtyřech budov vidím jako pochybení, přestože si asi musíme uvědomit, že pro policii šlo o pilotní masové vraždění ve složitém městském i univerzitně - institučním prostředí. Analýza tohoto masakru pomůže k tvorbě směrnic, jak v tak složitých situacích jednat. Pouhé simulace různých útoků nikdy nedokáží ukázat celou šíři problémů. Pravdou ale je také to, že věděla, že vrah na FF jde a je ozbrojen. Já vidím jako nejjednodušší opatření uzavření masivních vchodových dveří všech budov. Ty by těžko překonal. V té situaci bych se neohlížel na žádné požární předpisy. Je s podivem, že takovéto jednoduché opatření nikoho nenapadlo. Pravdou je také staré známé, že po bitvě je každý generálem a já odborníkem nejsem.

A co říkáte na absurdní tezi řeporyjského starosty, jak někteří říkají novodobého vlasovce Pavla Novotného, který řekl, že střílet lidi je v USA běžné, tedy normální? Nevíte, co tím chtěl říci?

To neví ani primitiv Novotný. Jeho hlavním motivem je, aby se o něm vědělo. Protože jako novinář byl jenom všedním živočichem, bez bulváru by o něm nikdo nevěděl. Proto jeho údělem je říkat a psát jenom naprosto stupidní hlášky. Ani za oceánem v USA střílet lidi není běžné, tedy normální. Kromě toho Novotný není novodobý vlasovec, ale jenom sebestředný biologický výskyt s IQ houpacího koně a i ten jeho inteligenci daleko převyšuje.

Neříká se mi to lehce, mám k Ukrajině pozitivní vztah, ale když to sečtu, kam to došlo, tak ekonomika a absolutně zničená energetická infrastruktura, letištní a dopravní infrastruktura, zakázaná opoziční média, více jak sto tisíc zavřených politických vězňů, více jak dvě třetiny z víc jak stovky miliard dolarů se vyvedly na Západ a zpět do USA. Odhaduje se okolo 120 tisíc mrtvých vojáků, ztracená území a Západ už toho má plný zuby. Co musí následovat?

To neví nikdo. Píše se, že Západ už nemá velkou vůli Ukrajinu podporovat, ale to jsou žvásty. Administrativa USA se bude snažit konflikt prodloužit co nejdéle kvůli oslabování Ruské federace. To je, podle mne, ten jediný a hlavní důvod. Je to válka Američanů proti Ruské federaci do posledního Ukrajince! Mezi americkými politiky je rozšířené, co řekl nahlas v americkém Senátu Mitch McConnell: "Na Ukrajině nejsou zabíjeni žádní Američané. Obnovujeme naši průmyslovou základnu [pro výrobu zbraní]. Ukrajinci ničí armádu jednoho z našich největších rivalů. Těžko se mi na tom hledá něco špatného." K tomu bych dodal, že čím více bude Ukrajina rozvrácená, tím levnější bude odkup ukrajinských firem a zemědělské plochy americkými humanismem vyškolenými kšeftaři. Tento výprodej již úspěšně probíhá. Ono je to více zabírání toho všeho, než kupování.

Když jsme zmínili ty politické vězně, jste spolu s novináři, lídry a politiky na sankčních seznamech Ukrajiny a nedávno jsem se dozvěděl, že je podobný registr, který vede britská tajná služba MI6. To už není mírotvorce, i když mladá intelektuálka, filozofka a novinářka Darja Platon Duginová víme jak dopadla. Co je to za seznam, víte o tom něco bližšího?

Nevím o tom více, než se objevilo na sociálních sítích. Je to ukázka, jací jsou Angličané i jejich řídicí složka Američané demokraté. Nemají-li argumenty k přesvědčení odpůrce, zaplatí za jeho likvidaci. Toto v tom seznamu je jako řešení v jejich duchu. Přesto musím říci, že nevím, čím jsem si tu čest, že mě kyjevští ubožáci dali na seznam do jedné řady s takovými velikány, jako je Orbán, Marine Le Pen, Elon Musk, Pedro Gonzales a dlouhá řada dalších, zasloužil. Zcela upřímně ale říkám, že bych velmi, velmi nerad byl jimi vítán třeba jako nejhloupější ministr zahraničí v historii Československa a České republiky, jakýsi Honza Lipavský ze strany Hrdlořezů – Pirátů.

Svoboda slova existuje do chvíle, než nám jde o moc a mocenský vliv, pak musí nastat boj s dezinformacemi. Co byste řekl na tuto dobu? Dokázal jste si to vůbec někdy představit?

O svobodě slova si nedělám iluze. Vše se odvíjí od vlády, která má ve společnosti právě dominantní výkonnou moc. Co lze očekávat od fialové vlády gangu pěti stran a hnutí ultrapravicových hlupáků, když primitivismus je základem jejich existence? Často slýchám řeči tom, jak se v předpřevratových dobách nemělo to či ono říkat, Já si vždy řekl, co jsem považoval za správné a obhájil si svůj názor. S čím jsme se tehdy ale nikdy nesetkali, byl dokonce vládou vydaný tiskopis na udávání lidí pro jimi vyslovené názory, s tím, aby ministr vnitra k udávání dokonce sám vyzýval. To jsme spadli do hodně hlubokého bahna.

Evropská unie je instituce, jež bude muset být reformována, a to zásadním způsobem. Teď je jen otázka, jakým směrem a do jaké podoby. Jedni navrhují armádu v Schengenu, druzí kladou důraz na větší samostatnost a přeměnu z objektu na subjekt a třetí říkají rozložit, znovu smontovat a požádat BRICS o členství. Která varianta je podle vás nejpravděpodobnější?

EU není reformovatelná To by speciální mutace covidu musela dovést po smutných horečkách a dýchavičnosti do krematoria velký zástup evropských zkorumpovaných politiků. Jejich rozum je rozložen jakousi vidinou důležitosti a moci, podobně jako v roce 1938, kdy demokratičtí politici ve své stupiditě přikyvovali šlechetnému Adolfu Hitlerovi. Tuto podobu EU asi nikdo, krom Němců, kteří tak vyhrávají druhou válku, nechtěl. Narůstající odpor proti ní to potvrzuje. Měla by se vrátit pouze k hospodářské spolupráci a ostatní opět nechat na jednotlivých státech. Jenže to odporuje představám o světovládě, která vede k sebezáhubě lidstva.

Budu mluvit otevřeně, neztratili jsme šanci udržet si národní suverenitu s touto současnou Fialovou vládou?

O suverenitu jsme přišli již se vstupem do EU, protože EU je záležitostí dosti úzké korporátní mafie evropských politiků, kterou si postupně podrobil americký vojenskoprůmyslový komplex, před kterým varoval na konci svého volebního období 17. ledna 1961 již americký prezident Dwight Eisenhower ve svém posledním projevu k národu.

Na co by měli podle vás lidé dnes s výhledem na budoucnost dbát a čemu dávat prioritu v současných společenských otázkách a potřebách?

Vojenský rozpočet snížit na 1 % z plánovaných zbytečných 2 %, výrazně posílit hasičský záchranný sbor kvůli klimatickým problémům, které se v posledních letech projevují i u nás. Prioritní je výstavba sociálně dostupných bytů, zastavení řízené likvidace vzdělanosti mladých, vysokého školství technického směru a vědeckého výzkumu, posílení zdravotnictví a v neposlední řadě se vrátit k výchově k vlastenectví, kořenu našich životů.

Polovina evropských lídrů, včetně naší ministryně a náčelníka generálního štábu, se chystá na válku. Dokonce mluví o jaderné hrozbě. Nemáte pocit, že by se naopak mělo udělat vše, aby válka byla jen historií?

Jenom primitiv může hovořit o Rusku jako o vojenské hrozbě. Tvrdí to jenom ti, kteří chtějí válku s Ruskem, protože k ní jsou Američany směrováni. Ti si totiž stále myslí, že by se jich nedotkla, že by na ní vydělali tak obrovské bohatství, jako na druhé válce. Ve své omezenosti ale nejsou schopni pochopit, že dnes je jiná doba, že by to tak ani zdaleka nebylo. Americká Brownova univerzita (v oblasti známé jako Rhode Island) provozuje Watsonův institut pro mezinárodní a veřejné záležitosti, významné pracoviště badatelů, kteří se snaží rozklíčovat, co přinášejí války a válečné žvanivé politické "vize". Setkáte se tam s textem Watsonova institutu: "…Pokud USA a NATO zvýší své vojenské výdaje a konvenční síly v Evropě, slabost ruských konvenčních vojenských sil by mohla přimět Moskvu, aby se více spoléhala na své jaderné síly… Zatímco ruská armáda udržuje největší zásoby jaderných zbraní na světě, ruský obranný rozpočet činí méně než 1/10 amerického obranného rozpočtu, pouze 1/5 výdajů NATO (mimo USA) a jen 6 % výdajů NATO na obranu dohromady. Ačkoliv americké vojenské výdaje již dávno předčily ruské vojenské výdaje, v éře po 9/11 (čili 11. září) dramaticky eskalovaly nad ruské výdaje. Rusko investovalo do armády mnohem méně zdrojů než USA a považuje svou vlastní vojenskou sílu za postačující k obraně svého území a národů.. Západní stratégové mají dlouhou tradici nadměrného nafukování Ruska jako hrozby…" Hovořím o tom i v mé připravované knize "Válka civilizací".

Co byste popřál na závěr rozhovoru našemu národu a třeba Slovanům nebo Anglosasům?

Snad jen ať mír dál zůstává s touto krajinou, zloba, závist, zášť, strach a svár ty ať pominou a už tvá ztracená vláda věcí tvých se k tobě navrátí, lide navrátí Nebo raději nic. Byla by to jenom prázdná slova. Modlit se nemá také význam, protože jak by mohl bůh dopustit, aby své občany ovládala banda politických idiotů? Možná, že mně někdo bude vytýkat některé hrubé výrazy, jako to udělal prezident Zeman v prologu k mé knize "Evropa opět spěje ke katastrofě". Těm se omlouvám, ale současné vedení státu si určitě zaslouží podstatně tvrdší slova.

Převzali jsme se svolením redakce - gnews.cz-JaV