Programové prohlášení KSČ

Dnes mají komunisté zvláštní odpovědnost. Vyhnout se národní katastrofě je možné pouze na základě vědeckého světového názoru, marxismu-leninismu. V různých zemích a na různých kontinentech světa přechod ke komunismu nevyhnutelně prochází fází budování socialistické společnosti jako první fáze komunismu. A taková zkušenost už na světě existuje.

V důsledku Velké říjnové socialistické revoluce v roce 1917 se Rusko stalo první zemí na světě, která prorazila k lidové moci. Industrializace a kulturní revoluce vynesly zemi do čela společenského a hospodářského pokroku. SSSR jako nový typ státu prokázal obrovskou tvůrčí sílu a také byla na celém světě zemí číslo 1.

Svaz sovětských socialistických republik úspěšně vyřešil národnostní otázku na základě sjednocení pracujících. Země se rozvíjela nejrychlejším tempem a počátkem 40. let se v nejdůležitějších výrobních ukazatelích dostala na druhé místo na světě.

Společně a v čele s SSSR jsme rozhodujícím způsobem přispěli k porážce fašismu a zachránili světovou civilizaci před zotročením a genocidou. V poválečných letech se cestou socialistického budování vydaly i další země z východní Evropy, Číny, Kuby, Vietnamu, Mongolska a dalších. Začalo formování světového systému socialismu. Socialistická transformace se týkala třetiny planety.

Ideologické chyby, voluntarismus vedení země a porušování stranických norem vedly k deformacím v ekonomice. Zrada a rozklad zevnitř. To se projevilo zejména v 60. letech 20. století. To se projevilo hlavně snížením tempa hospodářského růstu v poválečném období a vznikem negativních vývojových tendencí (především deficitní ekonomika, nákladový typ hospodářství a vytlačení výdobytků NTP z hospodářské praxe). Opakované pokusy KSČ napravit nedostatky společnosti zůstaly bezvýsledné a síla zrádců na nejvyšší úrovni dokonala dočasnou přerušení naší socialistické cesty. Systém byl silný po všech stránkách a byl poražen ideologicky.

Vedení KSČ v posledních letech fakticky opustilo myšlenku komunismu. Cílem této politiky nebyl lidský a sociální rozvoj, ale začal jím být především zisk. Poté, co se marxismus přetavil na dogma, se vedení strany, obrátilo ke společenským vědám ne proto, aby hledalo pravdu, ale z potřeby dát vědeckou podobu linii, kterou prosazovalo, a ekonomickým rozhodnutím, která přijímalo. Poté, co se vedení země nepodařilo řídit ekonomiku, dospělo k závěru, že myšlenka socialismu je údajně slepou uličkou, a pod záminkou jeho obnovy a přechodu na tržní metody regulace vlastně vlastnoručně provedlo v socialistických zemích buržoazní kontrarevoluci.

Ke strukturálním změnám v kapitalistickém způsobu výroby začalo docházet na konci dvacátého století v důsledku vědeckotechnické a vědeckotechnické revoluce. Imperialismus přešel z fáze státního monopolu do své druhé fáze - fáze nadnárodního kapitalismu. Transnacionální kapitalismus neodstranil žádný z rozporů kapitalistického výrobního způsobu, pouze přidal nové.

Česko a Slovensko je dnes již zavedenou buržoazní zemí s ekonomikou typicky koloniálního typu, ovládanou korporátní buržoazií. Charakteristickým rysem nově se rodící vrstvy vlastníků nemovitostí je její kriminální charakter, jako jsou například zločiny Bakaly a další privatizační zločiny. »Tržní zločinné reformy« vedly k rychlé a nadměrné majetkové stratifikaci společnosti. Většina bohatství a příjmů je soustředěna v rukou 1 % obyvatel, zatímco 85 % obyvatelstva má několikanásobně nižší životní úroveň než v období před reformou. V zemi prudce vzrostla nemocnost a úmrtnost. Kriminalita se mnohonásobně zvýšila a hlavním motivem je přerozdělování majetku.

Snaha jako by vytvořit efektivní ekonomiku a nezávislost na kapitalistických principech je teoreticky neudržitelná a prakticky selhává. Bez radikální přeměny společensko-politického systému, není možné zajistit pokrok společnosti a zlepšit situaci převážné většiny pracujících. To je možné pouze v novém společenském uspořádání, které zahrnuje odstranění společensky parazitické třídy soukromých vlastníků výrobních prostředků.

Věrni historickému odkazu práce a bojů komunistické strany za spravedlivější společenský řád, žijeme i dnes v nelehké mezinárodní a vnitropolitické situaci, kdy je ohrožena samotná státnost České republiky, je naši povinností a úkolem bránit suverenitu naší vlasti - České republiky.