Sloupek: Známkování nebo hodnocení?

Byl konec školního roku, někteří žáci dostávali ještě známku a jiní už jen slovní hodnocení. Tak jsme opět postavení před vážnou diskusi změn v sytému školství. Je tu návrh známky úplně zrušit a nechat jen slovní hodnocení. 

Řada učitelů ale i pedagogů zde uvádí, že je to mnohem lepší, že prý děti nemají stres hnát se pro nějakou známku a mohou se v klidu věnovat více svému vlastnímu rozvoji. Dalším argumentem je, že jsou to moderní metody, které jako všechno moderní jsou předem odsouzeny bez argumentace, protože to ničí staré zaběhnuté systematické metody. Na druhou stranu jsou tu skutečně obránci starých metod a také klasického známkovacího systému. Tak kde je pravda? Bráníme skutečně novým metodám a nebo bráníme něco čistě osvědčeného, čeho se budeme držet zuby, nehty?

Myslím, že zde jde o úplně jiné věci. Začnu v trochu širších souvislostech, protože vše se vším souvisí. Ptal jsem se jednoho českého studenta druhého ročníku  na docela prestižní  Sorbonne Université v Paříži, jak se mu líbí na vysoké škole a jaké jsou rozdíly v učení. Tak úplně první věc mi pověděl k mému překvapení, že studium ve Francii je pouhé právo. Na otázku, jak tomu mam rozumět, mi odpověděl, že na to sice Francouzi mají právo, ale ve skutečnosti na to ve Francii nikdo nebere ohled, ovšem v případě, že jste z nižších vrstev. Ve vrstvách buržoazních, jak říkají sami Francouzi, je naopak povinnost mít vysokou školu v nějakém oboru. Ti chytří to prostě vystudují a o ty se zajímají ještě na studiích statní i privátní instituce. Ti, co na vysokou školu prostě nemají kapacity a jsou  třeba z maloburžoasní vrstvy, si ten titul jednoduše koupí a někde se uplatní. Většinou ve svých rodinných firmách. 

Bylo mi řečeno, že  se to prakticky vztahuje na celou západní kulturu. Ještě dodal, že znalosti mají francouzští studenti oproti českým mnohem menší a omezené často na francouzskou historii a kulturu či znalost. Pak také se používá místo slovního zkoušení výhradně písemné. Nejspíš proto, že mnohé koloniální národy měli problém s řečí. Pak taky písemně si to student většinou lépe zapamatuje. Takže západní systém je nerovný školní systém a slovní hodnocení se přesto moc nepoužívá, jak je to u těchto moderních států a vyspělých civilizací zvykem.

Já osobně nemám proti osobnímu hodnocení nic, naopak, měla by to být také nápověda, kde student může najít rezervy. Nicméně, proč u tohoto hodnocení nezachovat známkový sytém? V momentě, kdy dám pouze slovní hodnocení, není čeho se chytit a rychle vyhodnotit z hlediska celkového hodnocení žáka či studenta. Dojde k disproporci hodnotícího sytému a ani student, ani učitel nemá na první pohled rychlý přehled o tom, jaký stupeň znalostí žák má. Dále je pak sám učitel zařazen jen do kategorie služeb studentu a žáku a nikoliv jako hierarchická autorita, jež má zásadním a pozitivním způsobem mladé lidi plně vzdělávat a připravit tím pro společnost skutečně kvalitního člověka s maximální znalostí. 

Celkově je problém v tom, že koncept školství je rozvíjen a podporován pouze tam, kde tento systém chce a kde se mu to hodí, tedy dílčím způsobem. Ostatní tím nestresováním žáků či studentů, rovněž nezískají jakousi výbavu na tlak společnosti a jejich socializaci. A tím, že často neuspějí se včas zařadit do společnosti a být jí v těchto podmínkách přínosem, často zůstanou na okraji či se přímo sami izolují ať už bázlivosti či tak podobně. 

A o to tady jde, čím dál více se snaží izolovat jedince od společnosti a to v širším kontextu. jednotlivé změny se nám nemusejí zdát jakkoli nebezpečné, ale v samotném součtu, covid, home-office, distanční výuka, žádosti na úřadech, nákup přes internet, nebo automatickou pokladnu a mnoho dalších způsobů digitalizace.

Naše děti potřebují pevný řád a neustálý kontakt s ostatními dětmi, žáky a studenty a učitelé by měli být v roli zodpovědné autority, které mají jasný a jednotný koncept školních osnov velmi kvalitním vzdělávacím obsahem. Mimochodem, přísné až tvrdé podmínky v učebních metodách a osnovách například na gymnáziu Štěpánská v Praze 1, které je jedno nejtěžších, generuje ve výsledku téměř 75 % studentů s červeným maturitním vysvědčením, zbytek je z poloviny těsně za hranicí, takže dvojkaři, a ten úplný zbytek jsou trojkaři. Takže ten stres a určitý řízený talk má své velmi pozitivní výsledky.

Roman Blaško

Generální tajemník ÚV KSČ