Nejvyšší vyznamenání ČR
Dovolím si dnes krátce okomentovat letošní předávání státních vyznamenání v den založení Československé republiky 28. října prezidentem republiky Petrem Pavlem. Jen ještě upozorním na jeden detail, všimněte si, že všude se říká, píše a uvádí pouze prezident republiky, a nikoliv prezident České republiky. Petrovi Pavlovi také už při prezidentské kampani marketéři jeho loutkovodičů nasadili image, které se mělo přiblížit zakladateli Československé republiky Tomáši Garrigue Masarykovi: bílá brada i vlas, jakási pomalá až strnulá rozvážnost, vřelý nebo spíš horoucí vztah k hodnotám, které Masaryk vyznával, původ velitele a konečně – oba byli proškoleni v USA a obklopeni západními poradci. Mimochodem snad nemají společné i to, že T. G. Masaryk už ve funkci prezidenta zaplatil 200 tisíc rublů za vraždu Vladimíra Iljiče Lenina tehdejšího nejvyššího představitele SSSR, a to z peněz naší státní pokladny (existuje na to v archivu i kvitance).
Ale k věci, projev Petra Pavla bych raději nechal bez komentáře, byl naučený nazpaměť a ve srovnání s předešlými dvěma prezidenty, ač mám vůči nim i výhrady, jejich projevy byly co do formy vždy skutečně státnické. Asi proto, že to byly skutečné osobnosti, a ne jen pouhé loutky, což Petr Pavel bohužel je. Takže se ani nedivím, že Miloš Zeman nedorazil a Václav Klaus neměl důvod tleskat. Pavlův projev neměl ani studentskou úroveň. Vlastní průběh vyznamenávání, tak jak jsem ho sledoval, po formální a protokolární stránce působil zase na nejvyšší úrovni. Nepřekvapila mě ani skladba oceňovaných. Byla ve znamení liberálně buržoazní společnosti, výjimku tvořili jen hrdinové okamžiku, kteří zachránili lidské životy. Jiná věc byla akademická, kulturní a společenská vyznamenání, jejich nositelé byli výhradně prozápadně orientovaní. A ocenění bývalého ředitele ČT Petra Dvořáka to skutečně dokresluje všechny souvislosti.
Hlavní je totiž ocenit loajalitu nenávisti vůči všem, kdo hájí české nebo československé národní zájmy, levicové a nedejbože provýchodní, či dokonce proruské názory. Hodně se diskutuje o vyznamenaném herci Ondřeji Vetchém. Trochu ho znám, nějakou dobu jsem bydlel ve stejném domě, jen ve vedlejším vchodě, a také z divadel, pro která jsem kdysi pracoval. Je to nenormální násilník, který si dost často po večerech vybíjí zlost a napadá na ulici mladé lidi, a to i přesto, že má převahu, neboť dlouhodobě dělá bojové sporty. Nejhorší je, že si myslí, že on je vyvolený spasitel, který má na toto právo. Nakonec mluví za vše, když se ta jeho fanatická nezdravá nenávist projevila prohlášení, poté, co dostal vyznamenání, že chtěl zabít Gustava Husáka.
Ale to hlavní, co bych chtěl říci na závěr, je, že jsem nikde neviděl ocenění obyčejných pracovitých lidí, například prodavaček, zdravotních sestřiček, řidičů autobusů, kteří musí každý den bezpečně a ve zdraví dovézt cestující do cíle. Chybí mi tam učitelky, co vychovávají mladou generaci, nebo novináři, co hájí skutečnou pravdu. A úplně nakonec ještě jedna "maličkost" o Petru Pavlovi se říká, že je bývalý komunista. Tak s tím kategoricky nesouhlasím, Petr Pavel nikdy žádným komunistou nebyl a nebude, byl jen z vlastního prospěchu - U KOMUNISTŮ, a to je zásadní rozdíl.
Roman Blaško GT ÚV KSČ