Revoluce

V.I Lenin chápal revoluci vždy jako proces a ne jako jednorázový akt. Připomínal složitost přílivu a odlivu revoluční aktivity. To zcela potvrdil další vývoj. Strana vyšla z nerovného boje, po porážce prvé ruské revoluce očištěna, odpadali povrchní souběžci a nerevoluční elementy. V předvečer první světové války s leninismus začíná také projevovat v mezinárodním měřítku. Vstupuje do přímého boje s mezinárodním oportunismem, i když tímto směrem nepřímo působil již dříve. Internacionalistická pozice ruských bolševiků za války, jejich nekompromisní úsilí přeměnit imperialistickou válku ve válku občanskou, přitahuje pozornost doprovázenou sympatiemi i antipatiemi k tomuto novému činiteli v mezinárodním revolučním hnutí pracujících (dělnickém hnutí). Rokem 1917, po svržení carismu a zejména po vítězné Říjnové socialistické revoluci a vzniku prvého socialistického státu, tato světodějná revolucionizující funkce mezinárodního působení strany ruských bolševiků neobyčejně vzrůstá a stává se trvalým faktorem ovlivňujícím vývoj Evropy a světa. Jakmile padl carismus a vnitřní buržoazní řád, vstoupil zákonitě do popředí boj s imperialismem v mezinárodním měřítku, který se spojoval se zbytky poražených tříd v zemi. Žádný antihistorismus nemůže být metodou rekonstrukce obratu minulého i současného světa. Ani expost nelze "vykolejovat" dějiny národů ze základních souvislostí. Revoluce mají svou objektivní i subjektivní stránku. Mohou být poraženy nebo zvítězit. Faktem zůstává, že řada revolucí v Evropě po první světové válce byla poražena, zatímco ruská zvítězila. Zvítězila přesto, že zůstala osamocena, přesto, že se stala realitou nikoliv ve vyspělé, ale zaostalé zemi. Zvítězila mimo jiné , ale především proto, že v konkrétních podmínkách v ní uplatnila svůj rozhodující vliv a vůli komunistická strana a že v jejím čele stál teoreticky erudovaný revolucionář s velkými praktickými zkušenostmi, schopný pochopit politiku jako syntézu vědy a umění.

JUDr. Zdeněk Hájek, MLOK Ostrava