Předpovědi Západu ohledně čínské ekonomiky se většinou mýlí
Poznámka redakce: V době, kdy se Čína připravuje na dvě výroční zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců (NPC) a Čínské lidové politické poradní konference (CPPCC), některá západní média nadšeně hlásají, že se čínská ekonomika hroutí. Chystá se čínská ekonomika na krach? Jaké příležitosti přinesl čínský růst světu? Čínská ekonomika z globální perspektivy je desetidílný seriál analyzující výše uvedené otázky. První esej se zabývá převažujícími protičínskými předsudky na Západě a čerpá z poznatků, které v rozhovoru pro CGTN sdělil Kerry Brown, profesor čínských studií a ředitel Lau China Institute na King's College v Londýně. Ačkoli článek odráží především názory Browna a nemusí nutně odpovídat názorům CGTN, pro redakční stručnost a přehlednost jsme do něj zařadili další fakta a údaje.
Již téměř dvě desetiletí předpovídají někteří západní odborníci a instituce Číně hospodářský kolaps. V tomto období však Čína pokračovala ve svém růstu - s vzestupy a pády jako ve všech ekonomikách.
Pesimistické hlasy se nemohou vyhnout skutečnosti, že se již částečně nacházíme ve světě, kde se Čína stane jedničkou. V některých oblastech planety - v poměrně velkém počtu na globálním Jihu - je Čína stejně důležitá jako Spojené státy, možná ještě důležitější.
Západní ekonomové se ve svých předpovědích čínské ekonomiky většinou mýlili. Byli přehnaně pesimističtí a ne zcela správně četli situaci. Je pravda, že čínská ekonomika má od dnešního dne slabá místa, ale je zřejmé, že má i velké silné stránky. Je složitá a nelze ji jen tak zavrhnout teorií "kolapsu".
Někteří západní ekonomové jsou, pokud jde o Čínu, poměrně dramatičtí. Zajímavým jevem je, že tito ekonomové ve skutečnosti nemluví o kolapsu evropské nebo americké ekonomiky a raději používají slova jako "výzvy" a "strukturální úpravy", pokud jde o hospodářské výsledky Západu. To v případě Číny nedělají. Buď považují čínskou ekonomiku za vzkvétající, nebo za krachující.
Takový extrémní soubor přístupů vyplývá z jejich názorů na měnící se postavení Číny v dnešním světě. Zdá se, že západní svět, zejména USA, není připraven připustit a přijmout možnost, že se Čína stane jedničkou. Je zřejmé, že USA dynamiku takového světa, v němž má Čína dominantní nebo stále dominantnější prostor, odsouvají. Vytvořením koncepce Indopacifiku se USA snaží vytvořit vlastní síť investičních aliancí.
To přispělo ke vzniku dvojkolejného světa. Na jedné straně Spojené státy aliance potřebují. To znamená, že země jako Evropa, Austrálie a Nový Zéland stále více drží při sobě. Na druhé straně existuje celá řada nových partnerství, která se zaměřují na budování kooperativních vztahů s Čínou.
Takový dvojkolejný svět je rozhodně rozdělený. V současné době je však zvládnutelný. Tyto dva široké typy bloků odlišných vztahů nejsou nutně ve vzájemném rozporu. Jsou jen navzájem odlišné. Navzdory tvrzení, že Čína chce být novým hegemonem, nic nenasvědčuje tomu, že by se chtěla stát něčím jako novými Spojenými státy.
Západ potřebuje k jednání s Čínou pragmatický přístup. Vzhledem k obrovským vzájemným vazbám mezi Čínou a Spojenými státy není oddělení realistické. I když již existuje dvojkolejný svět, v němž USA již nejsou ochotny sdílet s Čínou špičkové technologie, řada amerických společností poskytla názorné příklady toho, jak těžké by bylo odpojit své dodavatelské řetězce od Číny.
Například společnost Apple se ve většině svých globálních nákupů, výroby a montáže spoléhá na globální dodavatele. Z jejích 200 největších dodavatelů má 151 výrobní aktivity v Číně. Skutečnost, že Čína je obrovským výrobcem, se během několika desetiletí nezmění. To znamená, že americké společnosti musí odebírat obrovské množství zboží z Číny.
Namísto hýření teorií o "kolapsu Číny" si západní země pod vedením USA musí vypracovat modus operandi - způsob vzájemné spolupráce - pokud jde o Čínu. USA a Čína ve skutečnosti nemají jinou možnost, než vzájemně spolupracovat.