iportaL24.cz: Posílejme na Ukrajinu humanitární pomoc, ne zbraně, vyzývá kandidát KSČ do Evropského parlamentu Svoboda

Koalice STAČILO! má na své kandidátce pro červnové volby do Evropského parlamentu zástupce nikoli tří stran, ale čtyř. Tou čtvrtou – vedle KSČM, SD-SN a ČSNS – je Komunistická strana Československa, kterou zastupuje jednatřicetiletý asistent pedagoga na SŠ Jiří Svoboda. V rozhovoru pro iportaL24.cz prozradil, že je odpůrcem jakékoli války, a dokonce označil vojnu za první krok, který podporuje člověka k agresi.

Vaše jméno figuruje na kandidátce STAČILO! pro volby do Evropského parlamentu. Název je poněkud netradiční, takže – co vše stačilo?

Stačilo především vládě Petra Fialy, i když samozřejmě tohle se voleb do Evropského parlamentu netýká. Stačilo tedy záporným věcem, které nám z Evropské unie přicházejí. Jednak je to Green Deal, a pokud mám mluvit za naši koalici i především sám za sebe, tak jsem jednoznačně proti přijetí eura. Osobně stavím na tradičních hodnotách, na národovectví a vlastenectví. A to je pro mě klíčové i vzhledem ke kandidatuře do Evropského parlamentu.

Mnohé tzv. vlastenecké strany mají v programu, navzdory tomu, že samy do EP kandidují, vystoupení z Evropské unie. KSČM by o tom ráda udělala referendum. Co vy?

Jsem pro vystoupení, a protože jde o tak důležitou věc, měli by o tom rozhodnout občané v referendu. Unie nám stále více nařizuje, co máme dělat. Jsem toho názoru, že bychom si to tedy měli tady řídit sami, než abychom někam posílali peníze a oni v rámci dotací určovali, jak s nimi naložit. Vymýšlejí zákony pro nás, i když nás vůbec neznají. A ty zákony tady vůbec nefungují.

Kandidujete jako člen Komunistické strany Československa. Ti, kteří se v tom úplně nepohybují, mohou kroutit hlavami, proč existuje KSČM a vedle ní i KSČ. Jaký je v tom rozdíl, a proč jste se vy rozhodl pro členství ve druhé jmenované straně, a ne v té první, která byla až do roku 2021 součástí Poslanecké sněmovny?

To je jednoduché. V roce 1990 tam byly dvě skupiny. Jedna se rozhodla pokračovat dál, druhá chtěla fungovat trošku jinak, a tak vznikla KSČM. Komunistickou stranu Československa beru jako nástupnickou a náš generální tajemník říká, že KSČM má navíc to M jako Morava, zatímco my máme Československo.

Dobře, ale v 90. letech jste nebyl na světě, resp. jste se teprve narodil. Proč jste se nyní rozhodl vstoupit do strany, kterou jste nazval jako pokračovatelskou, tedy do KSČ?

Jednak jsem si přečetl názory na webu KSČ, které mi byly blízké, a pak také rozhodla znalost lidí z té strany. Neřekl bych, že bych musel být za každou cenu členem nějakého politického subjektu. Kdysi jsem kandidoval do pražského zastupitelstva jako nestraník za Bezpečné Ulice. Ale chtěl jsem se pohybovat někde, kde mohu sdílet své názory a rozvíjet své myšlenky. A v KSČ je mi to umožněno. Je to strana, která nahlíží stejně jako já na Evropskou unii i například na sociální otázky.

Víte, co mi padlo do oka při pohledu na plakát STAČILO!? Je tam psáno, že jde o koalici tří stran a osobností. Takže – počítejte se mnou: KSČM, SD-SN Lenky Dernerové a Česká strana národně sociální. Proč tam není zmíněna i čtvrtá strana, tedy Komunistická strana Československa?

Takhle se domluvilo předsednictvo KSČ a KSČM.

Není to pro vaši stranu škoda?

Určitě je to škoda. Tak mě můžou brát jako osobnost… Teď samozřejmě mluvím s nadsázkou.

Jak jste řekl v úvodu, nespadá to až tak úplně do eurovoleb – ale kritizujete Fialovu vládu a následující volby jsou brány i jako referendum o pětikoaličním kabinetu. Co mu nejvíce vyčítáte? Proč platí »Fialo, stačilo!«

Protože vůbec nemyslí na občany. Nepomáhají jim. Hlavně v sociálních oblastech, kterým se já věnuji

Jeden příklad za všechny? Máme tu zemědělské protesty a pan ministr Výborný řekne, že se zemědělci vlastně mají dobře. Oni ti vládní politici žijí trošku někde jinde. Já se naopak vždy snažím pomáhat těm slabším. Myslím si, že je to potřeba. Bohužel teď v parlamentu není zastoupený nikdo, kdo myslí sociálně a levicově, kdo se zastane těch zranitelnějších skupin.

Mezi slabšími a zranitelnějšími je potřeba zmínit i důchodce. Co říkáte na důchodovou reformu ministra Mariana Jurečky, na posouvání odchodu věku do důchodu i třeba na loňské snížení zákonné valorizace penzí?

Především mi vadí zvyšování věku odchodu do důchodu. Mělo by to být přesně naopak! Lidé by měli jít do penze naopak dříve. Nevadilo by mi ani, kdyby se to odstupňovalo. Že by se třeba chodilo do předčasného důchodu v šedesáti, co bylo teď, a pak bych udělal ještě nějaký mezistupeň před nejposlednějším termínem, který by zůstal zastropovaný na těch pětašedesáti. Hlavně ať ale zůstane zachování předčasného odchodu do důchodu, jak to máme nyní. Navíc bych byl pro, aby v rámci sociálního státu nebyli, co se týče důchodů, upřednostňováni ti, kteří celý život vydělávali o dost víc. Aby i ti, kteří brali méně, měli nárok na vyšší částku, protože si odpracovali čtyřicet let a za svoji práci si zaslouží odpovídající důchod, v momentě kdy splní daná kritéria.

Kritiku od opozice slýchá Fialova vláda i ohledně vztahu k válce na Ukrajině. Momentálně aktivně sháníme munici, ovšem protiargumentem je, že kdo chce mír, neposílá zbraně. Souhlasíte?

Já jsem pro to posílat humanitární pomoc. Zbraně ne. V žádném případě! Je potřeba naopak uskutečnit co nejvíce schůzek, i těch nestranných, ať se trošku vytvoří tlak na to, aby ta válka skončila. Především je škoda, že to trvá tak dlouho. Myslím si, že bychom všichni měli udělat maximum pro mírové řešení konfliktu, a ne jen strašit, že jsme ve válce a že budeme bojovat. Není dobře tohle neustále vyhlašovat. Je to strašení obyvatel a hlavně je to nebezpečné, když se to doslýchají i z ostatních zemí.

Já jsem celkově proti válce, proti všem válkám, ani nejsem za povinnou vojenskou docházku. Vojna podle mě jen podporuje kladný vztah lidí ke zbraním. Celkově rozvíjí v lidech agresi, a to je škoda. Není dobré v lidech podporovat nějaké útočení na toho druhého a mrzí mě, že to je časté i v hrách, kterým se dnešní děti věnují. Je to škoda.

Není žádným tajemstvím, že máte blízko ke sportu, a to jako bývalý aktivní fotbalista a dnes předseda fan clubu pražské Dukly. Co říkáte touto optikou na fakt, jak je posledních třicet let podporován tuzemský sport a pohybové aktivity?

Sport je podle mě podporován hodně málo. Většinou si politici na sport vzpomenou, až když je nějaký úspěch a něco se vyhraje. Pak se hned chtějí fotit s medailisty, ale tím to končí.

Sport zůstává na okraji zájmu, přičemž já jsem jeden z mála, který se mu chce věnovat ve větším měřítku. Je potřeba vytvořit zázemí a podmínky pro sportovce, abychom měli mezinárodní úspěchy. Vnímám to i jako dobrý krok pro zviditelní České republiky v Evropě a ve světě.

A jak byste si představoval vytvoření zázemí? Dát do sportu víc peněz?

Jednoznačně. Finance ve sportu scházejí. Je potřeba stavět stadiony, hřiště, tělocvičny, pracovat na jejich modernizaci. A soustředit se na menší obce, kde často sportovní vyžití úplně schází. Ani v Praze, jak slýchám kolem sebe, není podpora taková, jakou by si kluby zasloužily.

Navíc sport je prevence před různými chorobami, ale i třeba před drogami. Proto by bylo potřeba věnovat se více jeho propagaci. Aby se děti věnovaly sportu, protože já, jak pracuji ve škole, to vidím dnes a denně – ty děti jsou celý den na mobilech. Sedí ve škole, pak přijdou domů a až do večera hrají hry na mobilu nebo na počítači. Tělocvik mají hodinu nebo dvě za týden, což je strašně málo. A ven prakticky nechodí. Maximálně si sednou do parku na lavičku, ale to není žádný pohyb.

Čím to podle vás je? Já si pamatuji, že za mých dětských let byly plné plácky a hřiště mezi paneláky. Nyní je smutný pohled na to, jak zejí prázdnotou. Byli bychom podle vás stejní jako dnešní generace, kdybychom mobily a další technické vymoženosti měli k dispozici?

Těžko říci, já dostal první mobil v nějakých deseti nebo dvanácti letech. Zato teď už je mají děti od první třídy, možná i dříve… A jestli bychom byli stejní? Bohužel musím říci, že část ano. Určitě.

Nedá mi to, abych se nezastavil přímo u Dukly a u toho, o čem se dnes v souvislosti s ní nejvíce mluví. Trenér Petr Rada dostal, zatím nepravomocně, od disciplinární komise fotbalové asociace trest na osm měsíců za to, že ve vzájemném zápase rasisticky urazil dnes již bývalého kouče Zbrojovky Brno Polácha. Podle zápisu mu měl říci, že je »zoufalej cikán«. Proč to podle vás tak vadí, protože kdyby řekl například »zoufalej fašista« nebo, s prominutím, »zoufalej buzerant«, nikdo by to neřešil. Navíc Rada se omluvil a s Poláchem si vše vyříkali jako chlapi u kafe…

V prvé řadě se domnívám, že ten trest je naprosto scestný! Ať mám na pana trenéra Radu názor, jaký mám, myslím si, že určitě neměl vyfasovat trest v takové výši. Přijde mi, že kdyby šel a jednu mu vrazil, tak dostane menší trest, než když mu něco řekne. A to je úplně špatně! Je to fotbal, nechybí tam emoce, které ke sportu zkrátka patří. Jiný trenér dostane dva zápasy, ačkoli celou dobu sprostě pořvává na rozhodčí, a tady se za jednu větu, která podle mě vůbec neměla žádný takový podtext, dává stopka na osm měsíců. To je zkrátka šílenost!

Vyřadí ho to úplně z trénování. Jak sám říkal, to je pomalu na konec kariéry. Dneska se za vším hledá rasismus, a to je špatně. Zbytečně moc to řešíme. Kdyby tohle Petr Rada řekl před dvaceti lety, nikdo se nad tím nepozastaví, maximálně se všichni zasmějí…

Pojďme k vaší profesi ve sféře školství. Hodně si opoziční strany, včetně KSČM stěžují na to, že je výuka podávána poněkud jednostranně, co se týká náhledu na politiku i historii. Souhlasíte?

Jestliže mluvíme o školství, rád se nejprve vyjádřil k tématu inkluze, což je podle mě dobrá věc. Jak se pohybuji v těch třídách, vidím, že je potřeba, aby tam ještě někdo kromě učitele byl, protože práce s dětmi je stále náročnější…

Ale k vaší otázce. Já se ve škole do politiky nepouštím, a většina učitelů taky ne. Až na výjimky. Myslím si, že by ani žádné výjimky být neměly. Je potřeba říci, jak se volí, kam se volí, ale nemělo by se zaměřovat na konkrétní strany.

Uznávám, že mnozí učitelé jsou, abych tak řekl, politicky rozvášnění. Ale mohu-li to porovnávat, protože mám zkušenosti z působení teprve na druhé škole, před dětmi to dávají najevo jen v malé míře, pokud vůbec.

Na konci loňského roku se čtyři pětiny tuzemských škol zapojily do stávky organizované odbory. Jak hodnotíte její výsledek?

Každou stávku hodnotím pozitivně, ať už se to týká zmiňovaného školství, nebo teď třeba protestů zemědělců. Naše škola se sice do akce 27. listopadu nezapojila, a tak nechci zacházet do detailů ohledně průběhu stávky, ale je dobře, když se lidé umějí ozvat a dát politikům najevo svoji nespokojenost. Naše elity žijí v trochu jiné realitě a je dobře upozornit na to, že většina obyvatel je na tom zcela opačně.

Co je podle vás největším problémem našeho školství?

Finance. Mám-li mluvit ze své pozice asistenta, tak se teď začalo mluvit o tom, že by se snižoval právě počet asistentů na školách. Předchozí vláda počty navyšovala, tato je naopak snižuje. Je to velká spousta lidí, kteří žijí v nejistotě a nevědí, co se bude dít v tom dalším roce. Jestli budou mít práci, nebo nebudou. Máme smlouvy na dobu určitou a neustále se nám to prodlužuje. Je to těžké, protože nevíme, s čím přijdou další vlády a jak budou přistupovat k situaci v našem školství. Beru to z pohledu nás, asistentů, protože učitelé budou pravděpodobně učit pořád, ale my jsme tak trošku bokem od všeho. Učitelům se za předešlé vlády něco zvedlo, teď snad také, ale stejně jsou ty platy směšně nízké. A u nás to platí ještě o mnoho více. Myslím, že kdybychom brali dvojnásobek toho co nyní, stále by to ještě nebylo adekvátní k naší práci…

Petr Kojzar