Sloupek: Vlaštovka občas proletí
Nedávno mi přišlo e-mailem pozvánka na výstavu moderního umění. Jako výtvarník jsem se dost často pohyboval v kulturním prostředí, které je ale poslední dobou spíše velmi nekulturní, jako by výtvarníci kopírovali chování a přístupy od současných politiků. Prostě to nese doba. I když jsem teď přemýšlel, jestli dát kulturní prostředí do uvozovek. Říkám si nakonec "Ale proč?", když jiným se tahle dnešní moderna líbí. Nakonec je to generační záležitost a zejména v evropské kultuře, je považováno umění nové generace, když někdo přijde s něčím novým. Například s vlastní stylizací, technikou, kterou ještě nikdo nepoužil, anebo třeba materiálem, který není úplně tak klasicky standardní. Vždy jsem chápal umění jako něco, co mě obohacuje, vychovává, aniž bych tomu sám nějak rozuměl. Umění je dost o pocitech. A dnes obzvlášť.
Moderní umění mě nadmíru fascinuje, ale musí být opravdu kvalitní. Ale co je to kvalitní umění? Nejsem zaměřený moc na minulost kultury, spíše mě baví koukat na nové čerstvé umělce, co z nich vyrůstá a tak. Jsem přesvědčen, že naše kulturní scéna je za posledních takových třicet pět let z většiny v úpadku. Samozřejmě, že jsou některé výjimky, ale těch zas tak moc není. Máme třeba vynikající balet v podání Petra Zuzky, v současné vážné hudbě vynikajícího doktora France, máme filmové hity lidového režiséra Zdeňka Trošky a ještě několik dalších. Až na Trošku jsou to většinou víc kosmopolitní umělci, než opravdoví Češi a vlastenci. Přece jen je mi to málo. Zaslechl jsem totiž nějakou zprávu o tom, že česká kultura je dlouhodobě na pátém místě kulturního žebříčku na světě. Měřítkem je celoroční spektrální naplnění programu kulturních událostí Od divadla a autorů, přes film, literaturu, skladatele, malíře a tak dále.
Když jsem se ještě nedávno šel podívat na výstavu klauzurních a absolventských prací nových studentů, tak jsem se nestačil divit. Na chodbě jsem potkal mladé studenty v »Natur« provedení s moderními těžce zplstnatělými vlasy, podivně balenou cigaretou, která má pro mne příšerně pronikavou zvláštní vůni. Ta vůně mi něco připomínala, ale normální cigareta to nebyla.
Netvrdím, že všichni jsou tací. A navíc si vždy říkám, že to patří asi k nezkušenému mládí, hlavně že něco už umí a vytváří skutečné umělecké hodnoty. A to si opakuji každým rokem. Jenže každým rokem jsem opět zklamán. Nemáte spolu se mnou pocit, že moderní umění je stroze ošklivé, vyrobeno z odpadků, to je dnes takzvaně »Kůůůl«, nebo flek na pomočeném bílém plátně s názvem »Mapa života«. Potom taky projevy hypersexualismu ve výtvarném umění se pomalu všem, kdo má rád tuhle disciplínu, zajídá svým totálním nevkusem směřujícím k pornografii, kde výsledkem je ponižování především žen a nedůstojné zobrazování člověka.
Extrém zabalen do bulvárnosti vždy strhne pozornost a je to ten nejbanálnější způsob, jak na sebe upozornit. Je lepší někoho v obsahu daného díla urazit, než více lidí dokázat povznést a obohatit o vkusné něco. Okamžitě se o umělci rozmlouvají v mediích, že je to nový současný talent, kterému se říká kontroverzní. No a celebrita je pak zvána do medií jedna dvě podezřele často. Nejhorší je nakonec to, že ani nejde o obsah arcidíla, ale jaký je umělec »Borec« a kolik pláten už dokázal umělecky pomočit.
Původně jsem se chtěl rozepsat o arogantním Davidu Černém, ale myslím že fakt nestojí za to ani ho kritizovat. Ta jeho arogance, vystlaná penízkama hlavně ze státního rozpočtu, nestojí za písmeno...
Těším se už na novou generaci, která mě dokáže něčím novým povznést a obohatit. Naštěstí sem tam nějaká vlaštovka občas proletí a společnost, když se topí v hnusu, zatouží pak po skutečné kráse.
Roman Blaško
GT ÚV KSČ