Parlamentní listy: Poukazoval na prorůstání bývalé a polistopadové moci

Glosa Petra Žantovského 

 "Na serveru iDnes jsem našel zprávu, že Stanislav Novotný, bývalý disident a po revoluci policejní prezident, také vrcholný činovník Křesťanské demokratické strany, obdržel v minulých dnech cenu Julia Fučíka, kterou převzal na akci pořádané Komunistickou stranou Československa. Bylo zajímavé číst ten článek z mnoha důvodů. Jednak poměrně přesně postihuje Novotného kariéru z předlistopadových i polistopadových časů a vypisuje všechny jeho funkce a zásluhy. Dokonce objektivně připomíná, že Novotného z funkce policejního prezidenta odvolal Jan Ruml, a to z toho důvodu, že Novotný se rozhovořil o politických zájmech, neboť poukazoval na prorůstání té bývalé komunistické a nové postkomunistické moci, a to samozřejmě Jan Ruml ocenil tak, jak ocenil," připomíná pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Novotného velmi dobře zná a ví, že je to čistý člověk, a tak ho zpráva o tom, že dostal právě cenu Julia Fučíka, nepřekvapila. "Fučíkovo jméno je v naší zemi velice zdefraudováno, zdevalvováno a zprivatizováno různými kruhy vlastně po celou dobu od roku 45. Takže pár slovy. Julius Fučík byl novinář. Podle toho, co jsem od něj četl, velmi kvalitní, profesionálně působící. Na druhou stranu to byl novinář komunistický, ano, a nijak se za to nestyděl, neskrýval to. Jeho reportáže ze Sovětského svazu byly pochopitelně projevem určitého souladu a souhlasu s tím, co se po revoluci 1917 v sovětském Rusku dělo. Až potud je na první pohled pochopitelně podivný ten souběh jmen Julius Fučík a Stanislav Novotný. Ale to je jenom první pohled," upozorňuje mediální odborník.

Aktuálnost zvyšuje cenzura, co se vrací všemi póry

Ten druhý poskytuje pohled do Fučíkova díla a stačí k němu jen "Reportáž psaná na oprátce", ústřední a nejslavnější dílo. "To je strhující novinářský výkon. Když nám ji jako studentům nutili, tak jsem ji nečetl. Přečetl jsem si ji až ve věku podstatně dospělejším, kdy už jsem netrpěl předsudky a zajímal mě především ten lidský osud. Uvědomme si, že Fučík položil život za své ideály a své činy, a to nelze odehrát jen jako jakousi vedlejší epizodu. Doporučuji každému, aby si 'Reportáž' přečetl. Zjistí, jak mnoho poctivého novinářského řemesla navzdory tomu, že je to všechno ve stínu šibenice, tam bylo odevzdáno. Je to učebnice pro každého novináře, kdo chce být poctivým profesionálem a snažit se zachytit svět tak, jak opravdu je, a ne tak, jak bych si ho já nebo někdo jiný přál, nebo jak mi někdo diktuje nebo jak mi za to někdo platí, abych ho propagandisticky prezentoval," zdůrazňuje Petr Žantovský.

Fučík psal ve stínu oprátky velmi poctivou knihu, která nabývá stále víc na aktuálnosti i dnes, kdy se k nám vrací cenzura všemi póry. "A kdy se na jarní měsíce chystají setkání různých sudetoněmeckých spolků v českých městech. Historie se nám začíná zašmodrchávat a měli bychom si, pokud chceme zůstat sami sebou, to připomínat i přes osobnosti, jako byl Fučík. Čili to, že Novotný převzal Fučíkovu cenu, je správně. Vyčítat mu to by bylo pokrytecké. Novotný se vypracoval za posledních 10-12 let v brilantního a úspěšného novináře, který provozuje na webu svůj vlastní pořad 'O čem se mlčí' a působí i v pořadech různých jiných alternativních médií. Je předsedou Asociace nezávislých médií. Získal respekt v úplně novém okruhu lidí, než z jakého vzešel sám. A to mu poskytlo i pozměněnou optiku při pohledu na to, z jakého to okruhu tedy vlastně vzešel. Já mu k té ceně mohu jen gratulovat," přiznává mediální analytik s tím, že je dobře, že ji převzal.

Nejde o to, kdo cenu předává, ale za co je udělena

To, že se autor článku zabývá tím, z jakých rukou cenu převzal, jestli je to Roman Blaško, nebo někdo další, považuje za nepodstatné. "Je to stejně nepodstatné jako to, že Jarek Nohavica převzal Puškinovu cenu za podporu ruské kultury, pojmenovanou po básníkovi, který neměl nic společného s komunismem, z rukou prezidenta Ruské federace Putina. Kdyby tam byl prezidentem Viktor Tichonov, to mě napadlo takové sportovní jméno, tak by ji převzal z rukou Viktora Tichonova. Nejde o to, kdo cenu předává, ale o to, za co je a jestli si cenu zaslouží. Proto jsem byl jedním z mála, kdo se zastával Marty Kubišové před těmi, kdo jí vyčítali, že si převzala vyznamenání Za zásluhy z rukou komunistického rozvědčíka Petra Pavla. Podstatné je, zda si paní Kubišová to vyznamenání zasloužila. Jestli je schopná si odůvodnit, proč ho převzala z rukou tohoto pána, je její věc, do toho jí nemá, co kdo mluvit. Stejně tak je to s Novotným," dodává Petr Žantovský.